„Ve skrytu duše jsem doufal, že bych opět mohl být na bedně, ale že budu první... Tomu nevěřím ještě teď,“ říkal po závodě, který mu ve Světovém poháru vynesl šesté stupně vítězů v sezoně a osmé v kariéře.
Po prvním kole jste byl čtvrtý, v sobotu pátý a opět jste útočil na medaile zezadu - tentokrát jste byl ještě úspěšnější. Bylo čtvrté místo výhodou?
Myslím, že ano, byť ztráty byly vpředu opravdu minimální. Ale je to určitě lepší než být první. A když jsem ve druhém kole doskočil, tak ti za mnou jako by ztratili jistotu. Měl jsem i kapku štěstí na vítr, to je pravda, ale dokázal jsem toho využít. Jindy to štěstí měli soupeři.
Možná vám trochu nahrálo, že ve druhém kole nikdo z předních závodníků kromě vás nezopakoval skok z kola úvodního, zatímco vy jste měl skoky dlouhé 133 a 132 metrů. Dá se říct, že jste měl nejpevnější nervy?
To neumím posoudit. Můj druhý skok byl technicky hůř provedený, ale pořád jsem si říkal, že by to na bednu vyjít mohlo. A že potom začal kazit jeden soupeř za druhým, to mě docela překvapilo. Neumím ale říct, jestli to bylo nervozitou.
    |
V prvním kole výrazně odskočil Polák Kamil Stoch, když přistál na značce 140 metrů. Co jste si v tu chvíli říkal?
Byl to výborný skok a myslím, že rozhodčí zůstali hodně při zemi, když mu dali známky 18,5 nebo 19, protože to byl veleskok jak dělaný na dvacítky. Ty mu ale nedali - bohužel, ovšem pro mě díky bohu. A že potom Kamil skočil 125 metrů? Zřejmě ještě nemá tak stabilní formu.
Těší vás dva japonské úspěchy o to víc, že se závodů zúčastnila téměř kompletní špička?
Jasně, právě z tohoto důvodu mě to těší moc. Z první desítky chyběl jen Rakušan Gregor Schlierenzauer, který se v poslední době potýká spíš s neformou než s formou, i když nikdo nemůže vědět, jestli by tady nezaskákal. Ale máte pravdu, dřív tyhle závody hodně lidí vynechávalo. Teď ale nikdo nemůže říct ani popel.
Co vám po závodech říkal trenér národního týmu Richard Schallert?
Byl nadšený, jen se mračil na druhé kolo, protože ten skok byl po technické stránce opravdu trochu horší. Ale někam to doletělo, což je pro mě velké plus do dalšího závodu - znovu jsem si potvrdil, že dokážu závodit s těmi nejlepšími. A taky trenér zopakoval, že je dobře, když dokážu brát závody jako trénink a být v pohodě.
Mimochodem, čekal jste vůbec před cestou do Japonska, že si zpátky povezete dvě umístění na stupních?
Jasně že ne. A myslím, že ti, co skoky sledují, s tím taky nepočítali. O to větší je to překvapení a jestli jsem někoho potěšil, tak je to prima.
A vy osobně?
Jsem pochopitelně strašně rád, protože je za mnou dlouhá cesta a dřív se mi taky stalo, že jsem přijel domů a neměl jsem ani bod. Teď cítím velké zadostiučinění.
ČTĚTE O ZÁVODĚ |
Jaká byla při závodech atmosféra? Užil jste si ji?
Lidí tady v Sapporu moc nechodí. Něco přes dva tisíce, což mi na dvoumilionové město přijde docela málo. Ale i tak vytvořili pěknou atmosféru, a hlavně svítilo sluníčko, takže vládla pohoda. Takovéhle podmínky, navíc bez silnějšího větru, tu často nebývají.
Jak tedy po tomto úžasném víkendu budete vzpomínat na Japonsko? Napadne vás ještě někdy rýže?
Nejspíš ne, na rýži jsem zapomněl už teď. Na prvním místě bude dnešní vítězství a sobotní třetí místo - oba výsledky si strašně považuju. Je to mnohem lepší než samá desátá místa, pro mě je to hodně důležité.
