V bílém tričku a s čepicí otočenou kšiltem dozadu vypálil servis ven z kurtu. Roger Federer s námahou vrátil míč za síť, načež ho český tenista stylovým forhendem poslal po rovnoběžce podél lajny.
Jako by se vrátily staré dobré Berdychovy časy. Skoro dvoumetrový Valach na stále ještě docela málo vydupaných tréninkových dvorcích předvedl několik parádních výměn a potěšil rodiče, kteří přihlíželi vsedě na lavičce.
Při výměnách stran šprýmoval se švýcarským fenoménem i jeho pobočníky. Ve slunečném nedělním odpoledni se cítil znamenitě, což je však v současnosti spíš výjimka.
Tato fáze jeho kariéry se proměnila v martyrium. Bolavá kyčel mu pokazila návrat, který v lednu tak výtečně začal, a zlomyslně mu diktuje, kdy a jak dlouho smí hrát.
„A takhle už to bude až do konce,“ říká třiatřicetiletý Berdych.
Jaký byl trénink s Federerem?
Pokaždé je super, když s ním jdu hrát. Mám možnost se něco přiučit, vidět něco nového. Jsem rád za každý takový den.
  |
Co vám tahle zkouška před turnajem ukázala?
Dneska jsem měl jeden z nejlepších dní za dlouhou dobu. Konečně jsem se cítil na kurtu dobře. Je skvělé, že má můj stav vzestupnou tendenci, když se blíží turnaj.Teď musím doufat, že zase nepřijdou blbé dny.
Jak se vlastně cítíte? Jak se váš zdravotní stav vyvíjí?
Hodně se mění. Chvíli je mi fajn, chvíli zle. Takhle to běží poslední týdny a měsíce. Určitě nejsem ve stavu jako na začátku roku, proto hraju tak málo turnajů. Musím si hodně vybírat. Teda ne já, ale moje tělo. Když mi řekne, že jsem schopný něco zvládnout, tak hraju.
Trápí vás stále stejné problémy – omezený pohyb a bolesti zad?
Všechno vychází z kyčle. Bolest v zádech se mi docela podařilo stabilizovat, teď bojuju s levou kyčlí. Mám v ní vrozenou vadu.
Můžete se potíží zcela zbavit?
Ne. Takhle už to bude do konce.
Štve vás, že po parádním úvodu roku, kdy jste postoupil do finále v Dauhá a do osmifinále Australian Open a semifinále v Montpellier, nemůžete předvádět, co ve vás stále je?
Není to snadné. Když mám dobrý den, jsem herně bez problémů. Nevidím, že by mi na ostatní něco chybělo a nestačil bych na ně. Jenže můj výkon je fakt velká skládanka. Potřebuju posbírat co nejvíc povedených dní za sebou, abych dal dohromady týden, dva, tři. Pak se zase můžu dostat na vysokou úroveň. Ale je bída, když se vám všechno po pár dnech shodí a musíte slevit na sedmdesát, osmdesát procent. Je hezké, že z ruky můžu hrát s kýmkoliv, což ale bohužel dneska v tenise nejde.
Zjistil jste, co vaše trable ovlivňuje?
Právě že ne. Po těžkém tréninku jsem jednou v pohodě, jindy se po stejném bloku vzbudím a je zle. Fakt nevím, co kdy přijde.
Vnímáte nynější trápení jako daň za dlouhou kariéru bez zranění?
Asi jo. Jsou kluci, kteří mají podobné zdravotní problémy v pětadvaceti. Já odehrál spoustu sezon bez omezení, což bylo super a za což jsem vděčný. I proto mě vždycky zdobila vyrovnanost a stálost výkonů, hrál jsem strašně dlouhou dobu a vydržel fit. A teď je to prostě tak, jak to je.
Kolik vám zbývá duševních sil překonávat bolest?
Člověk ji samozřejmě musí kousat, jak to jde. Kdybych věděl, že potřebuju dva měsíce pauzy, během které se postarám o tělo a odpracuju si svoje, je to snadné. Ale tak to bohužel není.
Co vás ještě žene dál?
Pro mě byl teď určitě největší motivací Wimbledon. Na něj jsem se chtěl nachystat. Pak už se vše odvine od toho, jak se budu cítit. Když bolest poleví, motivaci rychle najdu. Když ne, musím ten čas přečkat a pak to zase nakopnout.
Zdejší trávu jste zprvu nemiloval. Pak jste na ní bojoval o titul a dvakrát ještě postoupil do semifinále. Působí na vás kouzlo Wimbledonu?
Ano, tohle místo je pro mě pořád speciální. I proto, že na začátku jsem ho neměl moc rád. Postupně jsem si k němu vybudoval vztah a za ty roky si ho strašně zamiloval.
Může být letošní start v All England Clubu vaším posledním?
Třeba jo, možné to je. Nebudu si vymýšlet, že bych chtěl hrát ještě spoustu let. To je dost nereálné. Bude super, když se sem ještě vrátím. A když ne, tak holt ne.
Jaké jsou vaše další tenisové výhledy?
Uvidím, co mi první utkání ve Wimbledonu ukáže a co mi po něm tělo poví. Bylo by dobře, kdybych zvládl pětiseťák nebo víc zápasů v turnaji. Od toho se můžu odrazit. Jenže teď absolutně netuším, co se může dít. Doteď jsem dobře snášel veškeré tréninky. Ale jakmile jsem začal hrát víc na body, nakřáplé zdraví se zase ozvalo. Fakt si teď nechci před sebe stavět nějaké mety.
Jak je složité plánovat program?
Dost. Nejenže nevím dne ani hodiny, kdy se bolest ozve. Ale s mým umístěním na žebříčku se navíc nedostanu na každý turnaj, na který bych chtěl. Nevím, jestli vydržím jeden turnaj, dva nebo tři za sebou. Je to kapku jiné než dřív, ale musím situaci brát takovou, jaká je.
Těšíte se na tenisové mače pořád stejně? Víc? Méně?
Je to jiné. Už nečekám jenom na to, co sám na kurtu předvedu, ale taky, co mi řekne tělo. Každopádně se těším na ostrý zápas. Po dlouhé době mi ukáže, jak na tom jsem a jak se mám dál rozhodovat.
V březnu jste nastoupil v Indian Wells a pak až minulý týden na exhibici The Boodles, kde jste podlehl Šapovalovovi i Bautistovi. Co vám partie naznačily?
Potřeboval jsem jiný den než klasický tréninkový. Podmínky jsou jiné než tady, kurty nejsou ideální. Nebylo to úplně ono. Ale jsem rád, že jsem si s takovými borci dal čtyři sety na rozjezd.
Tady na vás v prvním kole číhá jedenadvacetiletý Taylor Fritz, čerstvý šampion z Eastbourne. Los vás nešetřil, že?
Určitě mě nečeká něco jednoduchého. Ale když nejsem nasazený, mohl jsem dopadnout ještě daleko hůř. On je mladý, dere se nahoru. Klasický Američan, který se snaží hrát na první velký úder. Výborně servíruje, má ránu. Ale já mám zase nějaké zkušenosti. A pokud budu schopen je využít, můžeme odehrát dobrý zápas.
