Právě v období kolem nejslavnějšího českého dostihu byli ti dva vidět nejvíc. "S panem Váňou jsme se nedohodli na další součinnosti. Asi to mělo přijít. Naše dvě děti se chystají do školy, ale pro manželku ve Váňových stájích nebyla po mateřské práce. Vrátili jsme se do Nebužel u Mělníka, kde chci v tátově stáji pomoci rozvinout tréninkové středisko, moje paní tam má místo u koní," přibližuje 31letý Bartoš.
Vypracoval se v jednoho z nejlepších překážkových žokejů ve střední Evropě, nyní se osamostatnil. "Nejvíc si vydělám v Itálii, kde jsou dostihy celý rok a za úplně jiné peníze. Příležitosti dostávám i od jiných trenérů a majitelů. Nebylo pro mě tolik důležité zůstávat u pana Váni. Mám novou motivaci, kterou jsem pomalu ztrácel."
Váňa z toho drama nedělá: Věřím, že naše spolupráce úplně neskončila
Vyzná se i ze svých vnitřních pocitů, které jsou spojeny s jeho zraněními z posledních let. "Třeba se mi to jen zdálo, ale jako by mi pan Váňa po těch mých úrazech přestal v dostizích důvěřovat," přemítá. Josef Váňa nevidí rozchod s dvorním žokejem dramaticky. "Myslím, že těch osm let proběhlo v poklidu. Věřím, že naše spolupráce úplně neskončila. Když budu mít na Velkou dobrého koně, budu rád, když ho Pepča pojede," říká.
Bartoš si nyní jako volný jezdec bude moci vybírat. "Pokud Váňa bude mít zájem, rád si na jeho koně sednu. Budu ale samozřejmě jezdit i proti jeho koním." Otázku stájové jedničky Váňa vyřešil – stane se jí jeho syn, 21letý Josef Váňa mladší. "Už je mým asistentem, tak jako Pepča Bartoš u svého táty. Časem mohou být trenéry, žokeje věčně dělat nebudou."
Přes zklamání, pokud nějaké bylo, se Bartoš přenesl a nezapomíná na vděčnost. Osmiletou spolupráci připomíná Váňovi obraz, který mu Bartoš věnoval na rozloučenou. "Je na něm finiš Velké pardubické z roku 2006, kdy vyhrál s Decent Fellowem a já byl s Juventusem druhý. A na obraz mi napsal: Díky za všechno, šéfe," těší legendu.
