Šla od oválu, kde právě odtrénovala, a smála se. Věděla, co chceme slyšet. "Jsem odhlášená," řekla a úsměv jí dál pohrával na tváři.
Proč nepojede?
"On se tak rozhodl," hodila hlavou po trenéru Novákovi. "A já mu plně důvěřovala. Vůbec mě do toho netlačil. Budu se soustředit na pětku."
Ani jeden nechtěli riskovat obnovení listopadového zranění třísla.
Novák měl Sáblíkovou odhlásit do čtvrtečních 12 hodin. Ale "vychutnal si" ji - a také rakouského kolegu trenéra. Ten se ho neustále vyptával: "Odhlásíš Martinu? Kramer patnáctistovku taky nejede. Neriskujte."
Pokud by totiž Češka nestartovala, do startovní listiny by se vmáčkla z pozice první náhradnice Rakušanka Bittnerová.
"Neodhlásím ji. My chceme tři medaile," říkal však kolegovi s vážnou tváří Novák. Teprve těsně před dvanáctou zašel za Rakušanem znovu a řekl mu: "Hele, mám u tebe flašku. Martina nepojede."
Stáhl ji ze startovní listiny na 1 500 metrů, jenže po návratu ke stále ještě trénující Sáblíkové, své svěřenkyni říká: "Hele, já nakonec neměl to srdce, abych tě odhlásil."
Chvíli vypadala naštvaně. Potom pohodila hlavou a pronesla: "Hmm, tak já se ani neptám, co teď budeme trénovat. Pojedeme rychlé třístovky."
Novák později přiznal: "Tím mě překvapila. Ona byla opravdu připravená tu patnáctku jet." Hned však zvážněl: "Jenže já ji nemůžu nechat jet. Ty nohy jsou v takovém stavu, že kdyby se jí při startu patnáctistovky něco stalo, udělal bych svoji největší životní trenérskou chybu."
Po závodu na 3 000 metrů Sáblíkovou tříslo pobolívalo i při chůzi. Řekla to trenérovi. Start na 1 500 metrů spolu rozebírali od začátku her. Novák byl údajně rozhodnut už od neděle nepostavit ji. "Poznala jsem to podle toho, že mě při tréninku nenechal jezdit nic rychlého."
Ve středu večer jí kouč oznámil: "Jestli nejsi v pořádku stoprocentně, nutit tě nebudu. Radši ať na pětce získáš další placku."
Ulevilo se jí, proč to nepřiznat.
Vlastně dali přednost kvalitě medailí před jejich případnou kvantitou.
Protože ač to Novák nejprve nahlas neřekl, oba věděli, že další plackou myslí tu nejcennější, zlatou. "Jo, chtěli bychom se pokusit o to zlato," odkývala Sáblíková. "Když nám to nevyjde, je to sport. Obhajuju, chci vyhrát. Ale jestli bude z pětky jakákoliv medaile, budu spokojená."
Trenér se potutelně usmál: "Moje stopky ukazují, že o to zlato jet můžeš. A že vypadáš rychlejší než soupeřky."
První a druhý start Martiny Sáblíkové na hrách v Soči tak bude oddělovat deset dlouhých dní. Nemá strach, že by se v ní vytratila závodní nažhavenost. "Tu mám pořád. Dneska budu navíc nervózní za Káju při tisícovce."
Do boje jde Erbanová
Erbanovou čeká večer její nejsilnější trať, kde má ambice na první šestku. "Jen mě mrzí Kájin los. Že nestartuje z malé zatáčky. Kdyby z ní startovala, nabere největší rychlost," říkal kouč a hned vysvětloval: "Start z velké zatáčky a následný přejezd do malé stojí dost sil. Kdyby dnes Kája startovala z malé, tak už teď řeknu, že se tlačí hodně blízko pódia. Ale třeba v ní vzplanou saze a dokáže to i tak."
Sáblíková tomu pevně věří. A má i své argumenty: "Jede v páru s Číňankou Beixing, to je sprinterka, ta jí to rychle rozjede. A Holanďan, co včera vyhrál, taky startoval z velké."
Ona sama bude z tribuny křičet a fandit, seč jí to hlasivky dovolí.
