Od úvodu závodu zažívala pocity, jaké už dlouho ne. Zklamání, bezmoc, beznaděj. „Už od začátku to nešlo, nemohla jsem se do toho srovnat, nemohla jsem zrychlit,“ říkala v nahrávce pro média. „Nemohla jsem s tím udělat nic.“
Třiatřicetiletá Češka nastoupila do čtvrté rozjížďky ze šesti. Když se postavila do dráhy, ve vedení byla Nizozemka Irene Schoutenová ve skvělém čase 6:48,53.
  |
„Říkala jsem si, že kdybych jela kola za 32,5 nebo 32,6, mohla bych třeba nějakým způsobem bojovat o pódium,“ doufala Sáblíková.
Jenže to se nestalo.
Už s rozběhem za 20,64 sekundy nebyla spokojená. „Byl to snad ten nejpomalejší rozběh, co jsem za posledních pět deset let na pětce absolvovala,“ vyprávěla.
A zrychlit se jí nedařilo ani v průběhu.
Pod hranici 33 sekund se dostala jen v prvních dvou celých kolech. To čtvrté už absolvovala za 33,25 a poté se už pod 33 sekund ani jednou nedostala.
„Snažila jsem se, ale druhé kolo bylo skoro o vteřinu dolů než to první,“ povídala. „I když to možná nebylo vidět, tak jsem se snažila zrychlit, ale vůbec to nešlo.“
Proč? To ani ona sama nevěděla.
„Nohy mě nějak extra nebolely, snažila jsem se odrážet na rovině, abych zrychlila, ale ať jsem dělala, co jsem dělala, tak kola byla pořád stejná,“ líčila. „Mohla jsem se dneska třeba odrážet rukama a bylo by to úplně jedno.“
Zpočátku se sice virtuálně nacházela na prvním místě, na Schoutenovou měla v jednu chvíli i přes sekundu náskoku. Od šestého měření se však dostala do červených čísel a ztráta pořád narůstala.
Naděje, že by ohrozila vedoucí Nizozemku, byla pryč.
„Je jasné, že když vím, že musím jezdit kolo za 32,5, a Petr (Novák, trenér) mi hlásí, že ho mám za 33, tak už to na ten čas nejde. To bych musela být kouzelník, abych poslední kola jezdila třeba za 28. Ale to opravdu nejsem,“ říkala.
Do cíle dorazila s velkou ztrátou 9,14 sekundy na Schoutenovou. Průběžně byla třetí. Ale jak dlouho ještě?
Za ní ještě startovaly čtyři rychlobruslařky, mezi kterými se nacházela i Ruska Natalia Voroninová, obhájkyně zlata a současná světová rekordmanka pětky.
„Kdyby za mnou nestartovala ta jména, která startovala, tak bych medaili možná věřila. Ale můj čas 6:57 nebyl dobrý,“ věděla.
Voroninová ji skutečně překonala. Poté se před ni ještě dostala Kanaďanka Isabelle Weidemannová a Sáblíková skončila pátá a zklamaná.
„Když si vezmu Evropu (kde v jeden den absolvovala závod na 1500 metrů i 5000 metrů), tak po patnáctistovce jsem jela 6:53,“ vzpomínala. Tentokrát na světovém šampionátu pětku urazila za 6:57,67.
„Normálně bych bez patnáctistovky měla kolem 6:50 jet. Takže vůbec nechápu, čím to bylo. Jestli třeba nervozita? Vůbec mi to dneska nejelo,“ dodala.
Útěchou pro ni bylo stříbro ze čtvrtečního závodu na 3000 metrů. Před světovým šampionátem chtěla medaili, tu má.
Navíc předtím vybojovala bronz na mistrovství Evropy ve víceboji. Až se proto bude ohlížet za letošní prapodivnou sezonou, bude mít důvody ke spokojenosti.
„Samozřejmě je tam ta hořká příchuť, že jsem pětku jela tak, jak jsem ji jela,“ říká. „Ale je to čtrnáctá sezona, kdy odjíždím z mistrovství světa s plackou. Mám stříbro z trojky, což bylo bezvadné a nečekané po předchozích třech čtvrtých místech. A pak bronz z Evropy, kde je to vždycky takové nahoru dolu.“
Jak tedy celkově hodnotí ročník? „Nemůžu říct, že jsem úplně spokojená, ale zase nemůžu říct, že bych byla nespokojená,“ bilancovala.
