Musím říct, že i na mě dýchla slavnostní atmosféra Michnova paláce na pražské Kampě a při prvním tahu se mi rozklepala ruka, nechtěl jsem udělat ostudu. Měl jsem v hlavě několik rad, které mi narychlo dal trenér Stanislav Stárek. Právě on dotáhl náš oddíl z malého města - Říčan - k druhému místu na mistrovství republiky mládeže a podílel se v posledních letech významným způsobem na růstu řady mladých hráčů a hráček.
„Šachový svět není pro nás bezpečným místem.“ Sexuální harašení se nevyhýbá ani královské hře |
Můj soupeř - Ind S.L. Narayanan - se při předchozí exhibici dlouho držel proti české jedničce Davidu Navarovi. A i když měl trofej pro vítěze festivalu doslova na dosah, nakonec se radoval domácí hráč po zvládnuté závěrečné - armagedonové partii, kde už není možné dát remízu. Další obětí spolu s dalšími 23 hráči jsem se měl stát i já.
Věděl jsem, že soupeř, ačkoliv patří ke světové špičce, není zrovna taktik. Volně přeloženo - rozlišujeme v šachu taktiku a strategii. Taktika spočívá v počítání variant, v nichž člověk hledá konkrétní ideje, které ve správném pořadí tahů mohou přinést materiální zisk či matový závěr, a strategie se skládá z nějakého plánu, kam usadit figurky, aby co nejlépe hrály. Je to stejné, jako když sázíte stromy. Taktikou je dojít do kůlny, vzít si rýč, udělat díru a ideálně se nezranit. Strategie pak spočívá v rozmístění stromů, abyste se schovali do stínu a nedostali úpal.
Občas mívám sebevražedné sklony, myslím na šachovnici, a vydám se střemhlav do útoku, aniž bych domyslel následky. První dílčí cíl byl tedy vyvinout všechny figury. Jenomže ve chvíli, kdy to vypadalo slibně a já přebíral za černé figury otěže hry, jsem dostal nápad. Dal jsem na svůj instinkt a rozhodl se pro oběť.
Ve chvíli, kdy je v místnosti hodně soupeřů, mezi kterými se nacházeli například expremiér Andrej Babiš, ligový šachista a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula či prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek, jsem vsadil na agresivní výpad směrem k bílému králi. Chtěl jsem využít toho, že kromě mě se indický velmistr musel věnovat i ostatním a že šance pro nějaký překvapivý úder nebo vybudování „bordelu“ na 64 polích je právě teď.
Spočítal jsem si, že získám za oběť střelce nějaké pěšce, udělám z jeho krále chudáka a doufal jsem v nějakou chybu v jeho propočtu, možná i v nějaké podcenění. V tu chvíli jsem hodil všechny plány do koše a spáchal rituální sebevraždu vzývající pověstnou bohyni štěstěnu. Připadal jsem si jako Japonec běžící s mečem proti nastoupené plně ozbrojené americké armádě během druhé světové války.
Partie redaktora webu Lidovky.cz s indickým velmistrem S.L. Narayananem. Po správném černém tahu vzniká rovná pozice. Namísto toho přišlo 9. ...Jxd4, 10. Dxd4, Sc5 11. D d1, h5 12. e5, Sxf2?
Jenomže o tom šachy nejsou, a už vůbec ne pokud hrajete s někým, kdo hraje na takové úrovni jako můj soupeř. Jsou o vzorcích, neustálém počítání, o získávání nějaké drobné převahy na strategických místech. Vzpomněl jsem si na svého šachového trenéra z dětství. „Když to tam není, tak to tam prostě není.“
To byla šachová rada, která se mi vryla v pubertě pod kůži. Na svědomí ji měl náš trenér a mezinárodní velmistr Jan Ambrož, od něhož jsem to slýchával přesně po takových výstřelech do tmy často. Čím jsem ale starší, tím si ji opakuji méně, a třeba jednou také dospěji.
Nebyl jsem v tom ale sám. Podobně si vedli i ostatní hráči v místnosti. Indický velmistr S.L. Narayanan k tomu přistoupil velmi poctivě, a i když se mezi jeho soupeři nacházeli i velmi kvalitní šachisté, zvítězil nejjednoznačnějším možným poměrem 23-0.
Během několikadenní akce proběhly kromě souboje českého velmistra Navary s indickým reprezentantem také přednášky a nechyběl ani komentovaný průběh partií v podání velmistrů Štěpána Žilky, Martina Petra a Petra Piska nebo jste se mohli v předsálí pokochat výstavou šachových plakátů, které mají na svědomí například Boris Jirků, Tomáš Císařovský, Jiří Slíva či Tomáš Bím.
