Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Šampion, jemuž zpočátku nikdo nevěřil. Poslední Laudovy roky byly plné bolesti

Sport

  13:17
PRAHA - „Jeho neunavitelná touha po akci, přímočarý přístup a odvaha pro nás zůstanou nezapomenutelné,“ uvedla rodina Nikiho Laudy včera ráno spolu s oznámením, kterého se mnozí fandové formule 1 obávali. Legendární závodník, který dostal poslední pomazání od kněze již před 42 lety, zemřel.

Niki Lauda zemřel ve věku 70 let. Zde na archivním snímku ze 70. let. foto: AP/ČTK

Jeho nejbližší příbuzní pár slovy charakterizovali nejen Nikiho samotného, ale i jeho život, jeho přístup k závodění. Právě díky těmto obdivuhodným vlastnostem přežil v podstatě smrtelnou nehodu na Nürburgringu, právě díky nim se stal jezdcem formule 1. Lauda se totiž nikdy a za žádných okolností nevzdával a dřel do úmoru na všem, čeho si umínil dosáhnout. Nikdy totiž nepatřil mezi nejvýraznější talenty závodních drah a v juniorských formulích byste jeho jméno mezi vítězi hledali marně.

Zemřel trojnásobný mistr světa formule 1 Niki Lauda, bylo mu 70 let

Lauda nikdy nebyl střelec, který jednoduše šlápl na plyn a zkoušel, co auto vydrží, byl spíš přemýšlivým jezdcem, jejž více než absolutní rychlost zdobily spolehlivost a absence chyb.

A nijak zvlášť rychlý nebyl ani ve chvíli, kdy se do auta posadil poprvé. Uměl si však vždy najít cestu vpřed, vyjednat si dobrou smlouvu, získat techniku. Jako synek z bohaté vídeňské rodiny měl způsoby a uměl mluvit s těmi, kteří něco znamenali. Protože kdyby se jeho podporovatelé měli dívat pouze na jeho výkony na dráze, mistrem světa by se nikdy nestal.

Na monopost si musel půjčit

Laudova rodina závodění nehověla, takže Niki se mohl k rychlým kolům dostat až ve chvíli, kdy směl sám rozhodovat. Jenže na konci 60. let mu už bylo téměř dvacet. Začal se závody do kopce, následovaly formule V, formule 3 a sportovní vozy. Ale vše bez výraznějšího úspěchu.

V zuřícím vnitrorakouském boji o titul následníka tragicky zesnulého Jochena Rindta se zdál být v porovnání s Markem a Questerem ten nejslabší. O tom, že by měl vystoupat výš, třeba až do formule 1, byl na celém světě přesvědčen jen jeden člověk – on sám.

Kněz už mu dával poslední pomazání. Lauda i po šílené havárii kraloval, víc si ale vážil života

Ale to stačilo, „krysa“, jak se mu později kvůli vzhledu začalo říkat, dokázala svou buldočí vůlí i nemožné. V roce 1971 si půjčil v bance 30 tisíc liber na závodní kokpit v F2 a F1 u týmu March. Výsledky měl děsivé, dokončil jen pár závodů. Ale měl štěstí, jako týmového kolegu poznal v roce 1973 Claye Regazzoniho. Slavný Švýcar odešel pro sezonu 1974 do Ferrari a pěl na rychlého mladíka z Rakouska takové ódy, že Enzo Ferrari sáhl i po Laudovi. To byl moment, kdy se stal hvězdou. Od té chvíle už tomu nemělo být jinak.

Rychlík i zastánce bezpečnosti

Se slávou se objevily i ženy. Fanynky, obdivovatelky, milenky. Nevěřte hollywoodskému trháku s názvem Rivalové, Lauda nebyl nesmělý trouba ve stínu bonviána Jamese Hunta. Také on končíval den v náručí té, která mu zrovna padla do oka. Sedmdesátá léta byla ve formuli 1 jednou velkou party. Jak říká jiný Laudův soupeř, Hans-Joachim Stuck, tehdy byl sex bezpečný a závodění nebezpečné. A právě Niki Lauda byl nejlepším důkazem tohoto citátu.

Jako mistr světa – svůj první titul získal v roce 1975 – převzal odkaz Jackieho Stewarta a aktivně bojoval za bezpečnost na okruzích. A jako závodník vyspěl, byl nejen pečlivý a přesný, ale také ďábelsky rychlý.

Lauda po havárii, která byla pro něj téměř fatální.

Je pravdou, že těsně před hrozivou nehodou na Nürburgringu v roce 1976, při níž téměř uhořel, bojoval za to, aby se v dešti na zastaralém okruhu nestartovalo. Ale již není pravdou, že se proti němu postavili jeho soupeři. Ve filmu Rivalové označí většina z nich Laudu za zbabělce, ale to si tehdy dovolili jen někteří funkcionáři pořádajícího klubu a část německého bulváru, ale určitě ne Laudovi kolegové. Ti, které Niki s mechanickou pravidelností a lehkostí porážel. A co se týká Jamese Hunta, ten byl vedle Nikiho Laudy jedním z největších odpůrců startu.

Tolik k přesnosti hollywoodských scenáristů, kteří jinak Laudu vykreslili celkem přesně. „Seděl u mě kněz a dával mi poslední pomazání na levé rameno, jedinou část těla, která nebyla popálená. Myslel si, že už jsem mrtvý,“ vzpomínal později Lauda, jak se probral po nejděsivější nehodě kariéry. Vrátil se za šest týdnů, prohrál titul o jediný bod, ale za rok byl mistrem světa znovu. A v roce 1984 potřetí.

Nikdy se plně nezotavil

Jako milovník létání sice úspěšně provozoval několik aerolinek, ale k rychlým vozům se stále vracel. Ať už jako konzultant stáje Ferrari, šéf týmu Jaguar, reportér v boxech, nebo televizní komentátor. Jeho bystré postřehy a šťavnaté poznámky dostávaly k jeho milované formuli 1 další a další fanoušky. V posledních letech byl potom k vidění zejména jako předseda představenstva a odborný konzultant stáje Mercedes. Suveréna současné F1, jak jinak.

Lauda během Argentine Grand Prix v roce 1975.
Lauda při závodu F1 v Monaku v roce 1976.

„Byl milujícím a starostlivým manželem, otcem a dědečkem. Bude nám chybět,“ zní druhá část smutečního oznámení Laudovy rodiny. Zároveň se totiž dokázal usadit. S Marlene Knausovou (tohle je už opravdu poslední návrat k filmu Rivalové), měl dva syny, z nichž se jeden také stal závodníkem. S druhou ženou, letuškou své vlastní společnosti Birgit Wetzingerovou, přivítal v roce 2009 dvojčata. A to nebyl jediný velký dar, který od své bývalé zaměstnankyně dostal, Birgit mu o čtyři roky dřív darovala ledvinu. Musela se rozhodnout rychle, původní transplantát od Laudova bratra začal selhávat.

I takové byly poslední roky Laudova života. Plné bolesti a zdravotních trablů. V plamenech přežil, ale nikdy se plně nezotavil. Kromě ledvin mu začaly selhávat plíce, na podzim 2018 podstoupil transplantaci. Tentokrát se však stárnoucí tělo odmítlo podvolit obří vůli poslední legendy závodních okruhů.

Pro mnohé se stal synonymem formule 1, symbolem závodních tratí, pro jiné inspirací – bojovníkem, který si jde za svým snem, I kdyby měl na té cestě zemřít. Zubatá ho dostihla až tento týden. Úspěšně jí unikal celých 43 let.

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Zahradník/údržbář budov

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha