Pátek 27. května 2022, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Hned první rok otočil sto milionů. Bartoníček prodává kola už od revoluce

Tour de France

  6:00
PLZEŇ - Jen co na Václavském náměstí docinkaly klíče, opustil teplou trenérskou židli a vrhl se do tehdy neznámých podnikatelských vod. Včasné rozhodnutí vyneslo cyklistické legendě Antonínu Bartoníčkovi (66) stamilionové obraty, ale po letech permanentního nasazení také varovný signál v podobě mozkové příhody. Po ní přístup k životu přehodnotil. Přinášíme vám další pokračování seriálu Šampioni po letech.

Infografika: Antonín Bartoníček foto: Šimon , Lidové noviny

V cyklistických výsledkových análech zanechal Antonín Bartoníček nesmazatelnou stopu. V sedmdesátých letech dokázal na Závodě míru, pro východní blok tehdy nejprestižnějším cyklistickém podniku, porážet lidské stroje na vítězství ze Sovětského svazu nebo NDR. Zvláště za to ho Čechoslováci milovali. A i díky tomu si vysloužil pozvání, aby trénoval v Plzni i v reprezentaci. V roli kouče vydržel až do převratu.

Když se otevřely hranice, Bartoníček se rozhodl spíše v duchu cimrmanovské hlášky: „Doma bude, už se narajzoval dost!“ Žádné přípravy. Ze dne na den skončil s kočovnou trenéřinou a bez jakéhokoliv povědomí o obchodu se rozhodl – budeme podnikat.

Šampioni po letech

Seriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz přinášíme nový díl každý týden. 

Příště se podíváme, jaký je osud bývalého hokejisty Petra Břízy.

Všechny dosavadní díly naleznete ZDE.

V Plzni už rok po sametové revoluci otevíral společně s manželkou první prodejnu s milovanými koly. Ze začátku se strachoval, aby nakoupené zboží vůbec dokázal prodat. Střízlivé obavy rychle vystřídalo euforické nadšení. „Do konce roku 1990, tedy za pouhé dva měsíce, už jsme měli obrat první milion korun,“ vzpomíná na snový podnikatelský rozjezd pro Lidovky.cz. „Říkal jsem si, že až dosáhneme druhého, bude to opravdová senzace. A nám se hned následující rok protočilo v rukách sto milionů.“

S raketovým začátkem se pojí i úsměvné historky. „Vtipné bylo, když jsem jel do Rokycan pro první nákup favoritů. Museli si na mě zavolat šéfa, že si přijel nějaký soukromník, jestli mu vůbec smějí kola prodat.“

Prodali. Bartoníček s nimi přijel k prodejně ve čtyři hodiny ráno, kde už čekala ve spacácích fronta lidí. Prakticky vše, co nakoupil, šlo okamžitě na dračku.

Uklidnil ho Klaus

Dnes si gratuluje, že se rozhodl skočit do neznámá bez váhání. „Patřil jsem k těm, kteří se svezli na první vlně, kdy si všichni konečně užívali dostatku zboží.“

Z bezprostředně porevolučního období mu utkvěl v paměti ještě jeden moment – když na jedné z cyklistických výstav mluvil s tehdejším premiérem Václavem Klausem. „Tehdy mi řekl, že je třeba neustále všechny lidi přesvědčovat, aby šli podnikat. Aby se nebáli.“ To ho uklidnilo. Věděl, že se vydal správnou cestou.

I když, vlastnit firmu si v divokých devadesátých letech žádalo i ostré lokty. „Tolikrát nám někdo neproplatil fakturu, až jsem řekl: ,Dost, odteď už jenom v cashi!‘“ Když byla firma na vrcholu, zaměstnávala až tři desítky lidí.

Antonín Bartoníček ve své prodejně v Plzni v roce 2001.

Před šesti lety se ale mnohé změnilo. Zejména ze stresu z podnikání utrpěl mozkovou příhodu. Díky včasnému transportu na kapačky naštěstí bez trvalých následků, pouze bohatší o nové uvědomění. 

„Patřil jsem k těm, kteří si stěžovali, že pět let neměli dovolenou. Došlo mi, že pokud tu chci ještě nějaký čas pobýt, je třeba skloubit obchodování s adekvátní životosprávou.“ Znovu se vrátil ke sportování, čas od času dokonce jezdí na oběd za maminkou až do Karlových Varů a zpět (podle zajížděk okolo 170 kilometrů). Duševní klid zase dobíjí rybařením na přehradě Hracholusky, kousek od jeho chaty.

Doping by nejradši povolil

Velké podnikání se postupem času proměnilo v rodinnou firmu, za niž přebírají hlavní zodpovědnost jeho syn Adam spolu se synem Bartoníčkovy v pořadí druhé paní. I díky tomu má čas sledovat probíhající Tour de France. „Co vám budu povídat, dnes je to přetaktizované a nudné. Stačí se mi vždycky podívat na poslední půlhodinu a o nic nepřijdu. Měli by jim sebrat vysílačky. To by pak bylo pane drama, kde by ani Froome neměl nic jisté,“ tvrdí.

V lehkém rozčarování pokračuje svérázným pohledem na doping: „Já osobně bych ho povolil. Řekl bych: ‚Jste svobodní lidé, tak si snězte, co chcete. Tady je výstavka mrzáků, kteří brali, koukejte, co to s nimi udělalo, a prosím, můžete se rozhodnout.‘ Kdo zaručí, že dnes nedopují? Odhalení přichází po letech. Ušetřilo by se spoustu zdraví i peněz na tom marném boji.“

Ale brzy s hudrováním končí. Už se nechce rozčilovat. Ani kvůli současné podobě cyklisty, ani kvůli podnikání. A raději nahazuje z pramičky novou návnadu.

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Mrtvé moře ve vaně: Kosmetika, díky které využijete sílu soli a bahna
Mrtvé moře ve vaně: Kosmetika, díky které využijete sílu soli a bahna

V kosmetice Kawar najdete životadárné minerály z Mrtvého moře, které regenerují a zjemňují pleť. Sáhnout můžete po pleťové masce, krémech, ale i...

Mohlo by vás zajímat