Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Šampioni po letech: Létal pro medaile, Havla i do Nagana. Teď řídí Boeing

Sport

  6:00
PRAHA - Po několik let byl ve své disciplíně nejlepším na světě. Dnes 57letý Petr Jirmus patří k těm šťastlivcům, kteří svou vášeň nemuseli opustit ani po konci sportovní kariéry. U pilotování letadel zůstal, pouze akrobatický speciál vyměnil za Boeing 737. Přinášíme vám druhý díl seriálu Lidovky.cz Šampioni po letech.

Petr Jirmus foto: Foto Vladimír Pick

Sám se poprvé vznesl do oblak v patnácti. Už v té době věděl, že chce co největší kus života prožít vysoko nad zemí.

Z větroňů rychle pospíchal k motorovým strojům, potřebné zkoušky složil mimořádně už před dovršením plnoletosti. Pak už mohl naplno prodat svůj talent, ke kterému měl ty nejlepší předpoklady, otec byl totiž vojenským letcem.

Pilot Petr Jirmus
Pilot Petr Jirmus

„Kam jsem přijel, tam jsem vyhrál,“ vzpomíná pro Lidovky.cz na své začátky Petr Jirmus. Netrvalo dlouho a svými výkony brzy předčil i zkušenější kolegy z reprezentace.

Nejlepších výsledků dosáhl v polovině 80. let. Dvakrát vyhrál mistrovství Evropy (1983, 1985) i mistrovství světa (1984, 1986). V roce 1985 byl dokonce vyhlášen nejlepším sportovcem Československa.

„Přitom jsem nikdy nebyl úplný profesionál,“ upozorňuje Jirmus. Pracovní povinnosti ho nakonec donutily opustit úspěšnou kariéru akrobatického letce poměrně brzy. „Nemohl jsem se zvednout z úřednické židle a říct, že na týden odlétám někam trénovat. Znáte to, to by vám ji hned někdo zasedl.“

Chvilkové létání pouze pro radost bylo ale jen krátkým přechodovým můstkem mezi sportovní kariérou a budoucí profesí.

Petr Jirmus v dobách sportovní slávy

Jirmusovi se po sametové revoluci naskytla příležitost stát se součástí vládní letky, která měla za úkol převážet vysoké státníky. Takhle se seznámil i s prvním polistopadovým prezidentem. „Pan Havel byl frajer. Měli jsme ho rádi, protože byl takovej, no, lidskej.“

Transport vysokých státních činitelů však nebylo jedinou náplní jeho práce. „Po komunistech zůstal obrovský park, asi osm velkých dopravních letadel a několik menších. Muselo se docílit toho, aby celá instituce byla finančně soběstačná, takže jsme začali být také najímáni jako soukromá firma na externí zakázky.“ Po revoluci tak například létal s orgány určených k transplantaci nebo pro zraněné lyžaře do Alp. „Ošetření v zahraničí bylo tehdy pro české pojišťovny tak nákladné, že se vyplatilo i kvůli zlomenině poslat speciál z Prahy. Což se ostatně občas děje dodnes,“ vypráví Jirmus.

O SERIÁLU

Nový seriál Šampioni po letech přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz budeme přinášet nové díly vždy v pátek ráno.

V příštím díle se podíváme, jaký je osud světového šampiona v letech na lyžích Jiřího Parmy.

Předchozí díl: Valenta je hvězdou i bez lyží, ale park mu prodělává

Byl i u mytizovaného letu hokejistů po vítězném finále olympijského turnaje v Naganu v roce 1998. „Nebylo to tak divoké, jak se vypráví. Pořádně se začalo slavit až těsně před přistáním, kdy jsme dostali zprávy, že na letišti čekají davy nadšených lidí. Jinak kluci spíš spali,“ objasňuje.

V penězích se netopím

Od přelomu tisíciletí dělá dopravního pilota pro největší tuzemskou leteckou společnost Travel Service, kde zároveň školí své nástupce. „Moc volného času teď nemám, to je pravda,“ ukazuje nabitý diář ve svém telefonu. Heathrow, Charles de Gaulle, Milán, Brusel, k tomu několik hodin na trenažéru se svými žáky. To vše během jediného týdne. „Ale nestěžuji si,“ říká s úsměvem. Na důchodové procházky se prý ještě necítí. To radši každý rok odjede s manželkou na měsíční trip do Himaláje. „Jestli si ale někdo myslí, že se jako dopravní pilot topím v penězích, tak bych ho rád vyvedl z omylu,“ tvrdí hrdý Českobudějovičák, který se z logistických důvodů přestěhoval do domu u lesa v Praze na Zbraslavi.

O nějakém nuceném skoku po konci sportovní kariéry se mu ani nechce mluvit. „Bylo to přirozené plynutí, zhruba takový vývoj jsem si plánoval. Jasně, občas si řeknu, že kdybych býval odešel do zahraničí, můj život mohl vypadat jinak. Ale nebylo to špatné. Teda, není to špatné.“

Spánek a stíhačky? Bylo to jinak

Když zadáte do internetového vyhledávače "Petr Jirmus", hned úvodní odkazy vás na tu kauzu odkážou. Podle samotného Jirmuse spíše pseudokauzu. Mladá fronta DNES na konci června 2007 informovala o tom, že letadlo s kapitánem Jirmusem na palubě přestalo komunikovat s řídícím střediskem na hranicích Francie a Švýcarska. Důvodem mělo být, že druhý pilot přibližně na dvacet minut opustil kokpit a během toho Jirmus usnul. Podle deníku tak Boeing 737 nekontrolovatelně letěl Evropou a kvůli obavám na něj musely být poslány stíhačky.

Jirmus nabízí s odstupem času poněkud méně dramatickou verzi příběhu: „Nekontaktovala nás jedna francouzská řídící stanice, což mi mělo být divné, ale to se zkrátka stává. Prostě jsme jim uletěli. Tím pádem jsme neměli spojení s poslední francouzskou stanicí, která nás nechala přeletět hranice. Švýcaři nás pak kontaktovali na stand-by frekvenci pro všechna letadla, že k nám posílají stíhačky. Řekl jsem, že rozumím. Stalo se mi to tam už potřetí. Stíhačky u nás byly za tři minuty, takže nemohly startovat ze země. Moje interpretace je taková, že jenom využili důvod k tomu, jak jim tím zpestřit nějaké cvičení, které už probíhalo. Mávli jsme na sebe, stanice mi zahlásila pokračujte dál na Zürich, popřála hezký let a bylo. Přesto to bylo zaznamenáníhodná skutečnost, kterou jsem proto zanesl do protokolu. Celé se to událo v dubnu a oni to otiskli až za dva měsíce, když začínala okurková sezona. Věděl jsem, že nesmím reagovat. Bez toho se jim to nepodařilo ještě více rozmáznout, protože jim ani ti Švýcaři nepotvrdili, že to, co napsali, je pravda. Vždyť já ani nebyl kapitánem toho letadla! Autor článku pan Gazdík to má u mě dodneška schované.“

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!