LN: Ještě máte v hlavě úspěšný závod ve Willingenu?
Bylo to asi poprvé, kdy jsem si vše užil až do konce. Jen druhý den jsem byl unavenější než obvykle.
LN: Je to hodně odlišný pocit – stát těsně pod bednou a na ní?
Určitě. Když na bedně stojíte, je to nepopsatelné, na něco takového se nezapomíná a byl bych rád, kdybych to zažil častěji. Ale v našem sportu nikdy nic nevíte dopředu, takže zůstávám nohama na zemi. Těžko říct, co se stane příště.
LN: Změní se skokanovi po takovém úspěchu myšlenkové pochody do dalšího závodu?
Spíš ze mě spadl velký balvan, protože novináři i moji známí mě pořád chtěli vidět na bedně. Tohle bylo pro mě dost stresující.
ČTĚTE TAKÉ |
LN: Proč?
Protože jsem chtěl umožnit, aby se to mně i jim vyplnilo, jenže jsem se tím taky dost stresoval.
LN: Štvalo vás to dost, poslouchat kolem sebe velká očekávání?
Docela jo, i když jsem to na sobě nedával znát. Ale patří to k tomu, těm lidem to přece nemůžu zazlívat. Snažili se mi pomoct, jenže mě tím paradoxně ještě víc stresovali.
LN: Takže to berete jako splněný bod vaší sezony?
Určitě, ale tohle byl menší cíl. Ten větší je udržet se v elitní desítce svěťáku, což se mi zatím daří.
LN: Několikrát jste v dřívějších závodech skončil čtvrtý… Nemůže mít z toho člověk trauma?
Může, ale mně se to nestalo, protože pro mě bylo i čtvrté místo výborný výsledek. Jak už jsem řekl – spíš byly horší ty ohlasy kolem mě. Asi proto jsem to prolomil až nyní.
LN: Nemáte strach, že se odteď budou ptát, kdy skončíte první?
To už se mi stalo. (zasměje se) Asi to nastane, ale lidé by si měli uvědomit, že náš sport je hodně ošemetný. Jednou můžete vyhrát, jenže podruhé skončit třeba dvacátý.
LN: Vysvětlujete jim to takhle?
Spíš jsem ten, který jim to odkýve, já si radši nedělám moc konfliktů. A kdybych to vysvětloval úplnému laikovi, možná by to ani nepochopil. Ale beru tu sezonu jako velmi úspěšnou a nedělní druhé místo je pro mě jen taková třešnička na dortu. Teď už může přijít stres pouze na mistrovství světa v letech.
LN: Jaký je rozdíl v tom, když si řeknete, že jdete skočit pod tlakem nebo uvolněně?
To je těžké popsat. Když skáčete pod tlakem, tak to některé typy nabudí k lepšímu výsledku, ale někdo jiný zase udělá chybu, které se jindy nedopustí. Mně ale nikdy nevadilo skákat pod tlakem. Jen letos raději mám svůj klid.
LN: Na světovém šampionátu v letech tedy budete spíše ten ve stresu, nebo ten v klidu?
Asi ten v klidu. Osobně nevím, co od toho očekávat, protože extra letec ze mě nebyl nikdy. Můžu jedině překvapit, což je trochu výhoda.
LN: Ale až začne příští sezona, budete si muset klást znovu o něco vyšší cíle, ne? Zvlášť když víte, že na světovou špičku máte.
O moc vyšší cíle nejdou, už takhle je výborné udržet se v elitní desítce. Možná kdybych častěji končil na stupni vítězů… Ale jak říkal bývalý kouč Ritchie Schallert – vše má svůj čas a musí to jít postupně.
LN: Kolik vám vůbec v neděli dorazilo gratulací?
Spousta, fakt. Po Facebooku i esemeskách. Dokonce mi napsala i přítelkyně, která to obvykle nedělá.
LN: A co váš kouč Luboš Plecháč?
To je pohodář. Hned mi volal.
LN: Tvrdí, že máte stále rezervy. Můžete je vyjmenovat?
Občas mám problémy s nájezdovým postavením a od toho se odvíjí všechno. Pohyb na hraně dělám pořád stejný, ale když přijedete na nájezd se zadkem o centimetr výš či níž, je celý skok o něčem jiném.
LN: Z čehož vyplývá…
… že kdyby se mi tohle dařilo stabilizovat, bylo by to skvělé. Ale je to těžké už jen proto, že každý můstek má třeba i jiný sklon nájezdu.
LN: Slavil jste váš úspěch?
Na začátku sezony jsem si řekl, že se nedotknu alkoholu a to pořád platí, když pominu silvestrovskou sklenku šampáňa. Ty velké oslavy přijdou až po sezoně, kdy si dáme s kamarády do nosu. Přiznávám, že i na tohle mám v hlavě myšlenky.
LN: Takže vyhlížíte konec sezony?
Všichni. Počítáme, kolik závodů zbývá do konce. Uleví se mi, až po posledním závodě pojedu domů.
LN: Na co se těšíte nejvíce?
Jak si lehnu na gauč a budu se doma válet u televize. A dám si třeba něco smaženého k jídlu. Rád hraju tenis a volejbal, ale ze všeho nejvíc mě teď chytl golf. U něj si vyčistím hlavu, ale stejně jako na lyžích se v něm musím koncentrovat. I to mi do letošní sezony asi pomohlo.
