Co se za těch 15 let změnilo?
Patnáct let ve svěťáku, to je skoro půlka mého života. Řekl bych, že jsem za tu dobu hlavně změnil uvažování. Kdybych přemýšlel jinak už dřív, možná bych teď byl úplně jinde.
V čem jste změnil uvažování?
Dřív jsem byl dost zbrklý, uvažoval jsem až dětinsky. Nakonec ale dospěje každý...
Vy jste zažil i skákání klasicky. Ještě byste tenhle styl zvládl?
Kdepak, teď už by to bylo nemožné. Já mám véčko tak zažité, až si ze mě kamarádi dělají srandu. Když vyskočím při volejbalu, tak taky hodím nohy do véčka. Když skáču do vody, samozřejmě se špičkama chodidel od sebe. Při skákání padákem přistávám taky ve véčku, a kvůli tomu nejsem schopný plavat pod vodou. Když máte na nohou ploutve a kotníky držíte u sebe, tak to moc nejde...
V pátek vás čeká kvalifikace v úvodních závodech sezony v Kuusamu. Vzpomenete si ještě, jak jste tam před pěti lety vyhrál rovněž úvodní závod zimy? Ve vaší nejslavnější sezoně života?
Bylo by pěkné si to zopakovat. Uvidíme. Zatím jsme ale na sněhu neskákali, a navíc jsem teď v Rakousku nachladl, a víkend proto strávil doma v posteli.
KDO JE JAKUB JANDA- Narozen: 27. dubna 1978, ženatý, otec šestiměsíčního Olivera - Světový pohár: Celkový vítěz (2006), 6. místo celkově (2005), vítěz šesti závodů, sedmkrát druhé místo, sedmkrát třetí příčka. Dosud absolvoval 228 závodů SP. Loni skončil na 22. příčce - Olympijské hry: 2002 - 39. (USA), 2006 - 10. (Itálie), 2010 - 14. (Kanada) - Mistrovství světa: stříbro a bronz (2005) - Turné čtyř můstků: 1. místo (2006) |
Před pěti roky to bylo stejné. Já spřechodem na sníh nemám problém. V poslední době jsme trénovali v ledové stopě, takže v Kuusamu nás až tak velká změna nečeká.
Každý rok se ve skoku na lyžích cosi mění. Nájezdové postavení, technika letu, vykládá se o využívání ploch lyží. Dokážete se novým trendům přizpůsobovat?
Já už se asi nezměním. Naposledy to se mnou zkoušel rakouský trenér Schallert. Kdyby mně bylo tak 18, 20 let, dejme tomu. Teď už se ale nepřeučím. Mám svoji techniku a z ní musím vycházet. Když ráno vstávám celý život pravou nohou, těžko z postele najednou vystrčím nejdřív levou.
Když už jste nakousl postel, důležité přece je, že z ní hlavně nakonec vstanete, jak by řekl klasik, ne? Čímž narážím na vaše občasné problémy se zády.
Vstanu, ale bolí to... (směje se) Snad to kdysi řekl Horníček nebo Werich, už nevím: Když se probudíte a nic necítíte, tak jste mrtvej. Takže jsem rád, že ráno nakonec vstanu a ty záda celou noc cítím...
Podle pozměněných pravidel se délka lyží vypočítává i podle váhy. Cítíte změnu jako své plus, nebo nevýhodu?
Já délku skoček neměním, protože mně z ničeho nic oznámili, že jsem o centimetr vyrostl. Takže akorát budu muset přibrat. Jestli ale v sezoně přijdou stresy, váha půjde dolů a já budu muset lyže zkrátit. Takže hodlám pokud možno co nejčastěji navštěvovat rychlá občerstvení. (směje se)
Před časem ze skokanům zvýšily odměny. Dá se skákáním vydělat na život po skončení kariéry?
Nedá. Ale samozřejmě je výhodné, že teď peníze bere kompletní bodovaná třicítka. Takže pak máte aspoň na cestu. Když se ale vejdete na stupně vítězů, tak na vás čekají celkem solidní peníze.
Už víte, čím se budete živit, až jednou se skákáním skončíte?
To teda ne. Vyzkoušel jsem už dost profesí od závozníka, zedníka, vedoucího obchodu. Něco se určitě najde. Nejlepší by ale asi byla politika. (směje se)
