Do hotelu Švýcarská bouda poblíž Špindlerova Mlýna není lehké se dostat. Pokud nemáte silný vůz se sněhovými řetězy, čeká vás půlhodinový výšlap do strmého kopce. Nahoře pak můžete v těchto dnech potkat známé tváře Krajčíka, Šmicra, nebo i čerstvé posily Toleskiho a Marka Jarolíma.
V nadmořské výšce 820 metrů, kde se turisté kochají výhledem na bílé kopce, ordinuje trenér Karel Jarolím svým hráčům fyzické galeje. Právě v této fázi přípravy musí slávisté nabrat síly, které se jim budou hodit při namáhavé jarní honbě za vítězstvím v lize.
Včerejší dopoledne mělo následující podobu. Po budíčku a snídani se mužstvo rozdělilo na dvě části. První skupina, v níž udávali tempo mladíci Suchý s Volešákem spolu s asistentem trenéra Řehákem, si nazula běžky a vyrazila na pětadvacetikilometrovou vyjížďku směrem na Mísečky.
„Naštěstí jsme měli dovoleno i bruslení,“ oddechl si Suchý poté, co v první skupince dorazil zpátky do výchozího bodu. Na správné tempo dohlížel trenér Jarolím z motorového skútru. „Tam to bylo pro mě nejlepší,“ usmíval se spokojeně.
Zbývající slávisté, to znamená nedávní či současní rekonvalescenti a třeba i francouzský „nelyžař“ Tavares, zamířili do Vrchlabí, kde je čekal dvouhodinový spinning. „Bylo by kontraproduktivní je do běžek nutit. To by se minulo účinkem,“ vysvětlil Jarolím, proč část svého týmu poslal na cyklistické trenažéry.
Ani tato skupina si určitě neodpočinula. „Šlapali jsme skoro dvě hodiny v kuse. Člověk se zpotí víc než při zápase,“ popisoval Vladimír Šmicer. Fotbal na velkém hřišti musí červenobílá družina ještě nějakou dobu oželet. Po zbytek soustředění se její členové dostanou k míči pouze v tělocvičně, pro odreagování si tam zkusí i florbal.
Pět týdnů před začátkem jarní části fotbalové ligy už také začínají slávisté myslet na to, kvůli čemu tvrdou přípravu podstupují. Po dvanácti letech touží získat pro Slavii opět titul. Ani s pětibodovým náskokem nechtějí usnout na vavřínech. Vždyť jen za kopcem se s podobnými myšlenkami připravuje druhá Sparta.
