Jenže za poslední týden k úsměvu příliš důvodů neměl.
Se svým Litvínovem se v extralize propadl do spodních pater tabulky. A coby možný kandidát na poslanecký mandát za ČSSD zoufale sledoval situaci na politické scéně. Chvíli hlavou tam, chvíli na ledě...
Na tom pardubickém včera s týmem sehrál páté ligové kolo. "Ale necítím se ještě ideálně. Vím, že to stále není ono," řekl LN.
Těšil jste se na zápas proti Dominiku Haškovi?
Já se těším na každé utkání. Dominik je stále skvělý brankář, ale od nás by bylo zlé zaměřit se jen na něj. Soustředíme se na svůj výkon.
Když ho po tak dlouhé době vidíte v domácí soutěži, nevybaví se vám někdy naganské časy?
Vzpomínám rád a před ním smekám. V jeho letech podává obrovský výkon, přeju mu vše nejlepší.
Ani vy už nepatříte k nejmladším. Jak se vám ráno vstává?
Mám doma problém sejít i schody. Když mě vidí dcerka, vždycky jenom řekne: Táto, už jsi starej!
Je to znát i v zápase?
Je znát hlavně tréninková pauza. Kvůli bolavým zádům jsem musel vynechat kus přípravy, po tom lékařském zákroku jsem měl zase týden klid. Teď doháním manko.
Nechat si píchnout injekci do míchy není prý nic příjemného...
Mohu potvrdit. Nejprve si vás změří pod cétéčkem, pak si primář narýsuje místo vpichu. Naštěstí byl přesný, mezi obratli mám totiž štěrbinu jen čtyři milimetry. Ten vpich je hluboký, narazí až na nervy.
Záda už od té doby nezlobí?
Asi takhle: minulou sezonu jsem zápasy dohrával s šesti brufeny. Teď můžu hrát bez prášků, což je pro mě obrovská úleva.
Celý rozhovor si přečtěte v sobotním vydání
