Mám se ptát, s jakým pocitem se do Dynama Moskva vrátíte?
Porazili jsme Rusáky, takže s lepším pocitem tam snad ani jet nemůžu. (usměje se)
A góly? Co pro vás znamenají?
Jsem za ně rád... Ale nás hlavně v bráně podržel Mensi. Soupeř měl na začátku hodně šancí, které nevyužil. Ve třetí třetině jsme už zase hráli dobře dozadu a čekali na šanci.
A podařilo se... Věřil jste si v nájezdech?
Ten první, bekhend nahoru, mi poradil Bedýnka (Jaroslav Bednář – pozn. red.). Druhý, na druhou stranu, jsem si vymyslel já, ale trochu mi to skočilo. Byl jsem naštvaný.
A co ten třetí, rozhodující?
Řekl jsem si, že se s tím nebudu mazlit. Bez rozmyšlení jsem to napálil. Člověk už má trochu cit, jak puk letí. Věřil jsem, že to vyjde.
Zavřel jste při té ráně oči?
Hlavně jsem se nedíval do toho víka, abych to gólmanovi neprozradil. Ale věděl jsem, že tam má díru.
Jaký tedy máte dojem z celého turnaje?
Byl těžký. Jsem unavený, protože na přípravu jsem měl letos méně času než dřív v Kalifornii.
Říkáte si tedy už, že jste odchodem z Detroitu udělal dobře?
Je přede mnou dlouhá cesta. Musím se během ní dostat do pohody.
Jaké to je, když jste zase slyšel skandovat své jméno?
Nádhera. Naposledy jsem to zažil snad ve Vsetíně.
Berete to i tak, že jste po útoku bulváru dokázal své kvality?
Slyšel jsem i spekulace, že bych kvůli celé aféře na České hry ani nejel. To je blbost. Lidi s naší hrou byli spokojeni. O to tu šlo.
