Nejbližší na něj pokřikovali. „Zaber! Musíš to udělat pro Ryana!“
Stephan Shay je nezklamal. A hrdý může být i na sebe. Maraton dokončil jako 16. v pořadí, do finiše přiběl v čase 2:19:47. „Brácha mi šeptal do ucha, ať zůstanu silný. Věděl, že to dokážu. Slyšel jsem ho!“ řekl Stephan pro NY Times.
Jeho bratr Ryan se řadil mezi špičku v oboru. Svého času devátý nejlepší maratonec světa zkolaboval před sedmi lety během kvalifikačního závodu na olympijské hry: devět kilometrů po startu ucítil na hrudi nesnesitelnou bolest a skácel se k zemi. Lékaři mu později diagnostikovali infarkt.
Pro osmadvacetiletého sportovce byl běh vším. V roce 2003 ovládl prestižní maraton v Alabamě, rok nato zazářil na poloviční trati v Kansasu. Jeho sbírka cenných kovů se nakonec zastavila na čísle 15...
    |
Další úspěch už nepřidá, ale v jeho stopách kráčí mladší bratr. „Byla to nejtěžší věc, pro kterou jsem se v životě rozhodl. Ale věděl jsem, že musím proběhnout cílem a uctít jeho památku. Musel jsem to dokázat!“ vysvětloval Stephan svoji účast na slavném maratonu.
Osmadvacetiletý rodák z Michiganu měl na trati různorodé myšlenky. Bratrova smrt ho šokovala. Oba spolu v dětství trávili volný čas, běhali i trénovali. „A také jsme plánovali, jak poběžíme v New Yorku společně,“ pravil.
Trasa maratonu vedla i přes Central Park. Tedy přes místo, kde Ryana postihla srdeční příhoda. Na lavičce opodál byly na jeho památku zavěšeny tretry. „Měl jsem husí kuži. Opravdu,“ vykládal.
Trénoval dvakrát denně
Svět před ním smekl klobouk. Stephan začal po těžké životní ráně tvrdě dřít. Věděl, že svého cíle musí dosáhnout. Před dvěma lety kvůli zranění nohy několik měsíců nesportoval, brzy se vrátil.
Loni v srpnu pak poslal organizátorům maratonu dopis. „Nevím, jestli už nastal správný čas. Ale je mi osmadvacet. Ryan v tomto věku zemřel. Bylo by pro mě symbolické, pokud bych se mohl závodu zúčastnit.“
Mezi pernou pracovní dobou začal dvakrát denně trénovat. Nechtěl být jen dalším z těch, kteří náročnou výzvu dokončí. Stanovil si nelehký úkol: vklínit se mezi desítku nejlepších Američanů a svůj čas stlačit pod 2 hodiny a 18 minut. Výsledek? Umístění splnil, kýžený čas mu o necelé dvě minuty utekl.
Přesto se v cíli rozplakal, pohlitily ho emoce. Ryan na něj může být pyšný.
