Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Štybar mezi hvězdami Flander: Zatím mi ještě nedochází, že už je to tady

Sport

  10:34
PRAHA - Čtyřikrát po sobě dojel letos na cyklistických klasikách v první desítce. Teď Zdeněk Štybar vyhlíží velký výsledek. Mohl by přijít už v neděli při druhém monumentu klasikářské sezony, 102. ročníku legendárního závodu Kolem Flander.

Zdeněk Štybar na Tour de France. foto: Tomáš Kohout, Český rozhlas

Na 266 kilometrech mezi Antverpami a Oudenaarde čeká na jezdce chladné počasí, osmnáct kategorizovaných kopců neboli „hellingenů“, pět dalších dlážděných úseků a až milion diváků podél trati. Tým Quick-Step opět přiváží na start mocnou sílu a hned několik potenciálních vítězů. Philippe Gilbert, Niki Terpstra, Yves Lampaert – a pochopitelně v dresu českého mistra nepřehlédnutelný Zdeněk Štybar – mohou v cíli vítězně zvednout ruce nad hlavu, pokud bude i tentokrát týmová strategie fungovat. Na koho to slovo asi padne?

Už na vás dýchla atmosféra Flander, Zdeňku?
Zatím byly poslední dny spíš ze závodu do závodu, domů, na hotel, na kolo, zase zpátky na hotel. Strašně rychle mi to uteklo. Včera jsem si říkal: To snad není možné, vždyť my už v neděli jedeme Flandry. Ani jsem moc nestíhal číst v novinách, co se o Flandrech píše. Spousta věcí mi unikla, ale na druhou stranu mám hlavu čistou a neřeším, co říkají ostatní.

Například odborný server Velo News vás označil za šestého favorita závodu. Zamlouvá se vám taková pozice?
Tak... cítím se dobře a formu mám takovou, jakou jsem v tomto období sezony chtěl mít.

Lepší než na Flandry před rokem?
Určitě. Třeba minulý týden na Gent-Wevelgemu jsem se cítil opravdu dobře a stejně tak ve středu na Dwars door Vlaanderen, i když počasí bylo mizerné. A věřím, že do neděle bych se mohl ještě trochu zlepšit. Když jsem byl ve všech posledních jednorázovkách do deseti, mám právo doufat, že to jednou padne na mě, všechno klapne a bude z toho pořádný výsledek.

Ty zatím máte vzácně vyrovnané, na posledních čtyřech klasikách jste posbíral 6., 7., 8. a 9. místo. Pěkná postupka.
Ale já bych ji radši vyměnil za jedno první místo. U nás v týmu se stejně bere jen vítězství. Když je nejlepší jezdec Quick-Stepu na klasice „jen“ druhý, je to stejné, jako bychom to všichni zabalili. Doopravdy je to všechno o vítězství.

Dvakrát už vás osobně chválili komentátoři za výbornou práci pro tým. Jak na E3 Harelbeke, tak ve středu na Dwars door Vlaanderen. Kryl jste záda týmovým kolegům jedoucím v čele. Opět vás dostihuje syndrom Quick-Stepu, který má spoustu lídrů, a tak si ani vy občas nemůžete dělat, co byste chtěl.
Určitě, v těch závodech to tak bylo. Kdyby na E3 Harelbeke neměl náš Niki Terpstra, který šlapal sám v úniku, vzadu za sebou mě a Phila Gilberta, naše skupina by ho sjela. Kohokoliv jiného bychom nejspíš sjeli. S Philem jsme ale naopak dělali všechno, co jsme mohli, abychom naši skupinu za Nikim brzdili. Dojížděli jsme každého ze soupeřů, kdo se snažil nastoupit. A ve středu jsme v podstatě dělali to samé, když byl vepředu pro změnu Yves Lampaert. Jistě, je to trochu syndrom silného týmu, ale tak už to v Quick-Stepu na klasikách je a myslím si, že ani za dvacet let to nebude jiné.

Přesto nelitujete, že jste se na podzim rozhodl v týmu zůstat?
Ne, myslím, že ne. Teď z té naší síly mohu naopak těžit já, buď už tuhle neděli, nebo za týden na Paříž–Roubaix. To nikdo neví. Ta možnost tam je, jen to zatím ještě na mě nepadlo. Ale formu mám a vím, že pokud budu v pozici, kdy závod mohu vyhrát, kluci mi pomůžou.

V neděli bude mít startovní číslo 1 váš týmový kolega Phillip Gilbert, obhajující titul. Vy byste měl mít status volného hráče?
Rozhodně mi nebudou zakazovat útočit. Určitou volnost máme, i když si ji musíte vytvořit i tak trochu sám. Až podle průběhu závodu se skládá taktika, až na posledních 20 kilometrech je zřetelnější, kdo z nás může vyhrát a kdo ne. Těch faktorů, které rozhodují, je spousta.

Od Quick-Stepu se očekává, že se opět pokusí útočit opakovaně a ve vlnách – s vírou, že někomu z týmu to nakonec vyjde. Tak by měla strategie vypadat?
S týmem, jaký máme, určitě nemusíme na nic čekat, tento scénář je pro nás asi nejlepší. Samozřejmě však musíme sledovat, kdo od nás a s kým odjede. Pokud bude v úniku od nás někdo pomalý, kdo potom v cíli nedokáže zaspurtovat, byla by škoda dostávat se do defenzivní situace. Každopádně tyhle závody jsou naprosto nevyzpytatelné a nabízí se v nich tolik možností...

Kdy padne v Quick-Stepu týmové rozhodnutí, kdo z týmu a kde by mohl zaútočit? Rozebíráte takový plán v autobuse před startem?
Ne, ne, ne. Takhle jmenovitě to neříkáme. Ano, řekne se, kde bychom mohli zkusit ujet. Ale stejně to nakonec musíte vycítit sami během závodu. Ještě nikdy se nestalo, že by se u nás před závodem určilo: Ty zkusíš nastoupit na tomhle kopci a ty na tomhle. Vezměte si, jak se nakonec vyvíjelo E3 Harelbeke, jak brzy jsme peloton roztrhali, načež odjeli Terpstra a Lampaert. Ani taková taktika se nerodila v autobuse. To ani nejde určit, jde o umění okamžiku. Mnohem snazší je naplánovat si detailně horský dojezd na Tour, jak to dělají ve Sky, než klasiku dlouhou 260 kilometrů, při které na vás čeká milion zatáček a tisíc kopečků, silný vítr, pády i stovky defektů.

Přesto, kdybyste si měl tipnout, který z kopců bude klíčový?
Koppenberg, 33 kilometrů před cílem.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...