12. května 2011 16:30 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Štybar po premiéře na silnici: Nebyl to špatný krok

Zdeněk Štybar.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zdeněk Štybar. | foto: ČTK

ESSEN/PRAHA Netušil, co může od svého prvního silničního závodu v silné profesionální konkurenci očekávat, a v nedělním cíli stál málem jako opařený. Musel totiž na "bednu", dojel třetí a ze všech stran slyšel samou chválu. "Jsem šťastný, že se mi to povedlo, v takový výsledek jsem ani nedoufal," pravil ve svém belgickém sídle pětadvacetiletý úřadující mistr světa v cyklokrosu Zdeněk Štybar po etapovém závodě Čtyři dny v Dunkerque, který pro něj byl zároveň premiérou v týmu Quick Step.

LN Jaké to je, vstoupit do sezony třetím místem v takové konkurenci?
Pro mě to byla hodně dobrá zkušenost a také povzbuzení. Jsem šťastný, že se mi povedlo něco, v co jsem ani nedoufal. Byl to můj první závod, většina ostatních silničářů už byla rozzávoděná, já navíc jel z plného tréninku. Chtěl jsem se rozjíždět a dopadlo to nad očekávání.

LN Byl jste hodně unavený? Liší se silniční etapový závod v tomto směru od cyklokrosu?
Nohy toho měly dost hlavně v pondělí a úterý, teď už jsem celkem v pohodě. A pokud to srovnám s cyklokrosem... Když jedu v terénu závody v sobotu i v neděli, jsem unavený víc.

Známí předchůdci

Lars Boom
Všestranný cyklista, mistr světa v cyklokrosu do 23 let 2007, se stal ve stejném roce i kategorii mistrem světa v časovce. O rok později získal Nizozemec v terénu titul i v kategorii elite a loni ovládl časovku na slavné jarní klasice Paříž–Nice. O dres lídra pak přišel až ve třetí etapě. Mimo jiné v roce 2009 vyhrál etapu na Vueltě.

Enrico Franzoi
Ital, mistr světa v cyklokrosu do 23 let z roku 2003. V roce 2007 získal bronz v kategorii elite a za dva měsíce dojel osmý v jednorázové klasice Paříž–Roubaix.

LN Překvapilo vás ve francouzských etapách něco?
Trochu mě zaskočil úplný začátek, kdy jsme dvě hodiny jeli průměr padesát. To bylo docela tvrdé, protože jsem v takové intenzitě ještě netrénoval. Ale po dvou dnech jsem si zvykl. A hlavně jsem se nezhoršoval, pořád jsem stačil. To bylo dobré vzhledem k tomu, že jsem poslední silniční závod, etapy Kolem Slovenska, jel loni v září. Takže jsem nevěděl, co můžu čekat, ale dopadlo to dobře.

LN Do závodu jste vstoupil jako řadový člen týmu, ale končil jste jako lídr. Jak k přeměně došlo?
V sobotní královské etapě, která měla převýšení 2700 metrů, začali soupeři v kopcích odpadávat, až jsme vpředu zůstali v pěti. Ve spurtu jsem pak dojel třetí, což přineslo i třetí místo v celkovém pořadí. V neděli mi už ostatní z týmu pomáhali tuhle pozici uhlídat.

LN Jak to vypadalo v praxi?
Hlavně se snažili, abych jel pořád v závětří, což bylo docela příjemné. Šlo o to, abychom pozici neztratili. Výhodou bylo, že už nebyly žádné kopce, byla to v podstatě sprinterská etapa.

LN V současné době se jede Giro d’Italia, takže někdo je schopný pochybovat o síle pelotonu, který se v Dunkerque sešel...
To by byl omyl. Nejela úplná světová špička, ale jde o jeden z největších francouzských etapových závodů, řada týmů jej tradičně jede jako součást nominace na Tour de France. Nikdo nikomu nic nedaruje.

LN V českém prostředí má leckdo sklony podceňovat cyklokros ve srovnání se špičkovými silničními závody. Cítíte teď možná zadostiučinění?
Taky. Navíc jsem často slyšel, že jsem udělal špatný krok, že jsem měl zůstat v terénu, kde se mi dařilo. Já mám ale jasno, teď jsem snad prokázal, že mi to může jít i na silnici. I když je těžké odhadovat, jak to půjde dál. Ale po etapách Kolem Picardie, které začínají v pátek, bych měl jet Kolem Belgie a možná i Kolem Švýcarska, A cyklokros nezavrhuju, kvůli němu ukončím silniční sezonu dřív.

LN Hned ve vašem prvním závodě v sezoně jste na sebe upozornil, soupeři si vás budou víc všímat. Neupletl jste si na sebe bič?
Možná ano, ale tady to není jako v cyklokrosu, kde zpravidla závodí o první místo deset lidí. Jede dvě stě závodníků a všichni mají stejné šance. A taky jde o tým, je jedno, jestli jsem tam já, nebo někdo z kolegů.

LN Co je tedy těžší – cyklokros, anebo silnice?
To se nedá srovnávat, jsou to naprosto odlišné disciplíny. V terénu jedeme v mrazu, vodě a bahně, tady to zase trvá mnohem déle. Ale když chcete dojet dobře, bolí to pokaždé.

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.