„Vedle nás by to určitě uvítali sportovci, kteří se dnes vydali čistou cestou,“ říká Jan Chlumský, šéf exekutivy Antidopingového výboru ČR. „Ale to je věc mezinárodních sportovních organizací,“ podotýká Chlumský.
Světový sport má první precedens. Organizátoři právě probíhající Tour de France se rozhodli, že kolonka vítěze slavného závodu z roku 1996 zůstane prázdná. Důvod je zřejmý. Cyklista Bjarne Riis, který tehdy slavil triumf v pařížském cíli, se nedávno přiznal, že si pomáhal dopingem. Dalšímu kajícníkovi Eriku Zabelovi sebrali organizátoři Tour jedno z jeho šesti vítězství v bodovací soutěži.
Německé televize přestaly vysílat přenosy z Tour
Jenže při pohledu na systematický doping v posledních minimálně 15 letech to přijde kritikům málo. Navíc ani letošní ročník Tour se neobešel bez skandálu. Včera vyšlo najevo, že Němec Patrik Sinkewitz, který se v neděli srazil s divákem a musel ze závodu odstoupit, měl pozitivní test na testosteron měsíc před startem „Staré dámy“.
Německé veřejnoprávní televize ARD a ZDF vzápětí oznámily, že okamžitě ukončují živé přenosy z Tour.
„Slyšel jsem, že bychom měli prozkoumat výsledky od roku 1990. Ale to by to musely udělat všechny sporty,“ brání se Patrice Clerc, šéf společnosti ASO, která Tour vlastní. „Olympiády, fotbalové, atletické nebo plavecké šampionáty... Kdo věří, že dopovali pouze cyklisté?“
Spláchli by se všichni
Dodatečné diskvalifikace vítězů postihlo řadu sportovních odvětví od plavání přes běžecké lyžování, baseball až po vzpírání, které dokonce měnilo váhové kategorie, aby nenápadně zrušilo dopingová maxima.
K revizi všech výsledků se ale sportovní federace v blízké budoucnosti nechystají. „Jedna iniciativa na zrušení rekordů vznikla kolem roku 2000, ale nedostalo se to do další fáze,“ vzpomíná šéf českého atletického svazu Karel Pilný.
Právě v atletice platí řada „nedostižných rekordů“ z 80. a začátku 90. let. O tehdejších výkonech si mohou dnešní běžci nebo vrhači nechat jen zdát. Ale téma ožívá prakticky každý rok. Naposledy se o zrušení rekordů mluvilo na začátku června na konferenci v německém Hamburku. „Je to velice citlivá věc. Zrušením rekordů by se spláchli všichni a nedá se vyloučit, že mezi nimi mohl být někdo čistý,“ tvrdí Chlumský. „Strážci historie vždycky řekli jasně: Nic se měnit nebude,“ vysvětluje Pilný.
V dalším velkém olympijském sportu plavání je situace poněkud jiná. Maxima východoněmeckých plavkyň jsou dávno překonaná. „Plavečtí odborníci si lámou hlavu, proč to tak je v plavání, a ne v atletice,“ podotýká plavecký trenér Jaroslav Strnad.
