Nápad se zrodil v hlavě trenéra Tomáše Trnavského. "Rozdal nám šály na prvním tréninku v Hartwall Areně a dal nám minutu na to, abychom zjistili, k čemu ještě jsou. Divili jsme se, že má někdo červenou, modrou a bílou a někdo jen červenou nebo bílou. Zjistili jsme, že tvoří celou vlajku," řekl novinářům kapitán Milan Fridrich.
Jedna šála je pověšena i v klubovně českého týmu v hotelu Rantapuisto, kde se národní tým zabydlel. Zdobí ji slogan: "Já nedokážu nic. Jen my dokážeme vše." Nikdo z hráčů si prý symbol soudržnosti ani na jeden trénink či zápas nezapomněl.
Florbalisté vždy jako rituál před zápasem vlajku poskládají, pak si zase každý vezme svůj díl. "Je v tom vidět zodpovědnost. Každý má zodpovědnost vůči týmu. Kluci se na to navzájem upozorňují. Nikdo si nechce dovolit, že by svůj kousek zapomněl. Mělo by to tak vypadat i ve hře," poukázal Fridrich na efekt nápadu trenéra Trnavského. Kdyby někdo přece jen svůj díl nedonesl, bylo by to prý špatné znamení.
"Víme, že když ta vlajka nebude pohromadě, tak je něco špatně. Je to skvělý nápad. Táhneme za jeden provaz, zatím se to vyplácí," prohlásil útočník Tomáš Sladký. Bez týmových barev a šál se nepohybují čeští florbalisté ani mimo oficiální program, jako třeba při úterním volném dnu a návštěvě nákupního centra.
V podobném týmovém duchu se nese i ve florbalu tradiční pokřik u branky před zápasem. Kapitán Fridrich dal za úkol vymyslet jeho text Aleši Zálesnému. Útočník švédského Warbergu je vyhlášeným hecířem. Do bojů v kláních na šampionátu tak Češi vstupují se slovy: "Všichni co tu stojíme, v jeden cíl věříme. Hej hej, jdeme si pro něj." "Aljoša to vymyslel při dlouhých chvílích ve Švédsku," řekl s úsměvem Sladký.
