Sobota 22. února 2020svátek má Petr 10 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Ta bedna byla hratelná! O české naději, tajfunu Marte i německé blamáži

Lucie Charvátová během štafetového závodu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lucie Charvátová během štafetového závodu. | foto: ČTK

Hochfilzen (Od našeho zpravodaje)  A je to tu zase. Lucie Charvátová přijíždí na druhém úseku hochfilzenské štafety k ležce a českým trenérům stoupá tep. Z pěti základních ran zasáhne čtyři terče. Potud dobré. Zbývá dobít a skolit ten poslední. Jenže ani na tři pokusy se to nepovede.

„Všechny ty tři rány měla na 11 hodin. První těsnou, další dvě daleko,“ posteskne si kouč Jiří Holubec.

Jeho svěřenkyně míří na trestné kolo. Závod, solidně rozjetý Jessicou Jislovou, se kazí. Češky sestupují na 15. místo s více než minutovým zásekem a Charvátová, šestá žena sprintu, zpytuje svědomí: Proč jsem zase ve štafetě zazmatkovala?

Pojedenácté z dvanácti pohárových štafet, které absolvovala, si naordinovala pobyt na kolečku, kam žádná biatlonistka nechce. V individuálních závodech střílí lépe, štafeta je dál zakletá.

Pomohl by psycholog?

Což o to, už na sobě psychologické metody i vyzkoušela, jenže nefungovaly.

„Já jsem člověk trochu zabedněný, tvrdohlavý a stojící si za svým názorem,“ vysvětluje budoucí paní inženýrka. „A protože jsem víc technicko-matematicky zaměřená, platí pro mě, že co si nespočítám a nesestavím do krychličky, tak nefunguje. Psychologie je pro mě něco jako magie, nezhmotněná, a proto na mě nezabírá. Potřebuju mít buď přesně naplánováno, co mám dělat, nebo si sama stavět a počítat.“

Dobře, jasný plán na zbytek druhého úseku tedy zní limitovat ztráty.

„Bohužel, v tomhle docela slušném počasí ostatní týmy na trestné kolo moc chodit nebudou,“ usoudí kouč Holubec.

V tom se šeredně plete. Vedoucí Denise Herrmannová zažívá na stojce kolaps. Pět ran, pětkrát mimo! Tři dobíjení a jen dva zásahy. Musí na tři trestná kola.

„Připadala jsem si, jako bych teprve včera začala s biatlonem,“ vyčiní si mistryně světa ve stíhačce. „Zbraň jsem ani na chvíli neudržela v klidu, pořád mi lítala sem tam. To by i moje babička zvládla lépe.“

Němky mají po kolapsu ve sprintu nakročeno k dalšímu průšvihu.

„To byly ale šílené bělice,“ mrkne Holubec na stav Herrmannové, po němž jsou zřetelně rozsypané její rány, jež orazítkovaly bílý plech předaleko od černých terčů.

Rovněž Norka Ingrid Tandervoldová, třetí ze sprintu, krouží.

Charvátová naopak s jediným dobitím vybílí při stojce svůj stav, vytáhne Češky na dosah první desítky, vyrazí na trať za Tandrevoldovou a ještě ji předjede. Kráčí od cíle, myslí na svoji ležku.

Co k ní říci?

Lucie Charvatová během sprintu v Hochfilzenu.

Lucie Charvatová během sprintu v Hochfilzenu.

„Je to blbý, hodně blbý,“ pokrčí rameny Charvátová. „Střelba 1+1 by nebyla tak špatná, ale ta třikrát nedobitá ležka, to je hrozný. Nevím, co jsem dělala, co jsem nedělala a hlavně co jsem měla dělat. Asi mi jdou ty rány víc nahoru. Nedokázala jsem odhadnout kam. Blbý.“

Nic si nenalhává. Ve štafetě ji sráží pocit větší zodpovědnost, je to tak a ona to přiznává. „Z dlouhodobého hlediska jsou pro mě štafety velké psychické vypětí. Vůbec nevím, co s tím. Už před čtyřmi lety, kdy se mi poprvé nepovedly, to ve mně zůstalo. Obrovsky mě to mrzí.“

Pouze loni v Hochfilzenu ji dokázala objet bez trestného kola. Tehdy věřila, že trápení prošťouchla. Ale kdyby to šlo tak snadno. „Do takového bloku spadnete velmi rychle a hrabete se z něj hrozně obtížně. Jsem taky jen člověk, co má nějaké city a vnímání, a ty ovládnou tu hlavu. Nenašla jsem způsob, jak se tomu vyvarovat.“

Útěchu hledá aspoň v opět povedeném běhu. „Na trati jsem bojovala, co to šlo. Tak snad ani s tím trestným kolem není ta ztráta až tak velká. Holky jsou v kontaktu. Myslím, že se posuneme nahoru.“

V čemž se nemýlí.

Tiril, kde jsi?

Markéta Davidová vybíhá na trať na 11. místě těsně před Tiril Eckhoffovou a je to ďábelsky rychlé duo. „Zařadila se za Tiril, to je rozumný,“ glosuje Holubec.

V zákrytu za norskou „motorovou myší“ běží Davidová svůj úsek tak trochu v někdejším stylu Gabriely Koukalové. Po pouhých 1200 metrech se ve vysílačce ozývá: „Už s Tiril předjely Slovinky, Kanaďanky i Američanky.“

Jen ta střelba. Vleže jednou mine. „Asi jsem si měla cvaknout, blbě jsem to vyhodnotila,“ zkritizuje se po závodě.

Při stojce si po první dobíjené ráně myslí, že poslední černý terč trefila, a hází malorážku na záda, když si všimne, že terč nespadl. Až napodruhé je úspěšná.

„Zbytečná chyba. Jsem na sebe naštvaná za tu střelnici, dnes to chtělo dávat nuly,“ vyčiní si. Norská štafeta je dávno v trapu, expres Eckhoffová ji vytáhl během šesti kilometrů z 12. na 2. místo, hned za vedoucí Rusky!

„A to Tiril vyjížděla se mnou,“ prohodí Davidová, v porovnání času, stráveného na trati, druhá žena úseku. „Běželo se mi dobře. Tím víc mě mrzí, že jsem ty chyby dělala. Dneska to bylo fakt hratelný.“

Markéta Davidová během závodu v Östersundu.

Markéta Davidová během závodu v Östersundu.










Evu Kristejn Puskarčíkovou vyšle do závěrečného úseku na osmém místě, ta ještě do ležky poposkočí na 6. místo a v duchu si libuje: Fantastické lyže!

Vleže mine jednou, dobíjí, po první dobíjené ráně se už zvedá, že terč spadl, ale ouha, on to byl kalibr, těsně nespadl, tak znovu zalehnout, mířit, protrpět druhou chybu a až poslední ranou se zachránit.

„To bylo fakt zbytečný zdržení,“ uleví si.

Jako zajíc z brázdy

Až při stojce je konečně všechno, jak má být, rychlá čistá krásná položka, radost pohledět. Co by za ni dala Italka Federika Sanfilippová, vydávající se na dvě trestná kola.

Puskarčíková vypálí ze střelnice na 7. místě, když vtom skočí před její lyže Julia Simonová. „Jako zajíc z brázdy,“ okomentuje Češka předjížděcí manévr mladé Francouzky.

Po chvíli si Puskarčíková pomyslí: Vždyť ona mě brzdí! Prosmýkne se před Simonovou a drží ji za sebou.

Je to vskutku bláznivá štafeta. „Dobrý, že jo?“ culí se Matt Emmons, trenér týmu USA, když po poslední položce jeho ženy drží senzačně třetí místo. Jenže pak se začíná mračit. Na posledním úseku Emily Dreissigackerová „umírá“ a propadá se na osmou příčku.

„Rasija, Rasija,“ zní tou dobou z tribun na oslavu vedoucí Jekatěriny Jurlovové-Perchtové, jenže té ani 15 sekundový náskok nestačí, jelikož ruskou hráz nemilosrdně prolomí tajfun jménem Marte Röiselandová.

„Byla jsem z toho úplně v šoku, jak se kolem mě Marte prohnala. Nemohla jsem s tím vůbec nic dělat,“ pronese Jurlovová.

Röiselandová v cíli po tom kvapíku popadá dech a Norky slaví.

Puskarčíková si drží za zády Simonovou a utíká pro 6. místo. Všechny tři další Češky se seběhnou k cíli a křičí na ni. „Od začátku rovinky jsem holky viděla. Fandily jak o život,“ ocení.

Nakonec je dělí pouhých 12 sekund od třetí příčky!

„To jedno dobíjení mě stálo docela dost,“ připomene Puskarčíková.

„Dneska byla i ta bedna hratelná,“ povídá Holubec. Což je nejcennější zjištění z české biatlonové soboty. Češky byly v součtu časů dokonce nejrychlejším týmem dne. Až k běhu přidají střelbu...

„Jo, štafety jsou letos tak vyrovnané, že je v nich možné cokoliv. Kdo třeba čekal, že Švýcarky budou dvakrát po sobě na bedně,“ říká Puskarčíková.

A kdo by čekal, že Češky za sebou nechají kvarteto mocných Francie, Itálie, Německo, Švédsko, medailistky z vrcholných akcí?

„Další blamáž,“ hlásí titulek německého serveru sport1.de po dvanáctém místě Herrmannové a spol. Jde zároveň o další negativní zápis do historie. Ještě nikdy nedokončily německé biatlonistky štafetu takhle nízko. Naopak páté Kanaďanky křepčí, vybojovaly druhé nejlepší umístění všech dob.

Puskarčíková, poslední Mohykán

Před čtyřmi lety české kvarteto nečekaným třetím místem v hochfilzenské štafetě odstartovalo své úžasné tažení za malým glóbem. Z tehdejší sestavy už tu tři ženy nejsou. Gabriela Koukalová raději tančí, Jitka Landová učí na základní škole a Veronika Vítková si doma láme hlavu, proč ji tělo trápí.

Zůstala jen Eva Kristejn Puskarčíková, mezitím vdaná a v 28 letech nejstarší ze současného týmu.

„Vidíte, jen čtyři roky a co všechno se během nich změnilo,“ zamyslí se. „Ale třeba se nám i s letošníma holkama podaří vyhoupnout ještě výš než teď.“

Motto ženských štafet v nové sezoně přece zní: Nic není nemožné.

Premium

Ve škole byla terčem posměchu. Dnes džihádistka Kristýna nenávidí i matku

Eugenie Bouchardová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Plánuje zabíjet. Soudí ji jako uprchlou. Žena z Mělnicka měla problémy s rodiči i spolužáky. Pětadvacetiletá Kristýna...

Premium

Převratná metoda z IKEM: jak zhubnout přeprogramováním metabolismu

Eugenie Bouchardová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lékař Marek Beneš je už třetím rokem vedoucím lékařem projektu, při kterém se pomocí laseru „oslepí“ nervové buňky...

Premium

TEST: Vyplatí se benzin, hybrid, nebo diesel? Spočítali jsme to

Eugenie Bouchardová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Auto máte vybrané, co mu ale dát pod kapotu, aby vás provoz vyšel co nejlevněji – klasický benzin, úsporný diesel, nebo...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!