Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

Devět triumfů i poražený Vingegaard. Pogačar prožívá snový vstup do sezony

VÍTĚZ. Tadej Pogačar finišuje v závěrečné etapě Paříž-Nice. foto: Profimedia.cz

Už daleko před cílem věděl, že je rozhodnuto. Smál se, jásal. Když proťal cílovou pásku, uklonil se jako hudební virtuos. Bylo to odpovídající oslavné gesto. Výkony Slovince Tadeje Pogačara měly na Paříž-Nice skutečně blízko k umění.
  8:06

Ze sedmi dokončených etap získal tři. Zbylé tři patřily sprinterům a jedna byla týmovou časovkou.

K tomu kromě celkové klasifikace opanoval pochopitelně i dílčí hodnocení závodníků do 25 let, vyhrál i to bodovací a ve vrchařském byl druhý.

Hlavně jde ale o to, jakým způsobem vítězil.

V podání třiadvacetiletého jezdce týmu UAE Emirates vypadá cyklistika tak snadno. Vezměte si třeba závěrečnou etapu do Nice. Během výšlapu na Col d’Èze si počkal na útok Simona Yatese, vyvezl se za ním, a když Brit začal uvadat, on naopak přidal.

Že tou dobou měla silnice sklon 14 procent?

Ne, z jeho projevu to nijak patrné nebylo. Zatímco soupeři šlapali ztěžka ze sedla, Pogačar dál vsedě rychle kmital nohama.

Že do cíle zbývalo osmnáct kilometrů, které po stoupání vedly ve sjezdu a po rovině, kde by měla mít skupinka pronásledovatelů výhodu?

Ani s tím si hlavu nedělal. Dál si jel vlastní závod a cílem projel s náskokem 33 sekund.

„Nejlepší obrana je útok, ne?“ smál se poté. „Tyto silnice znám opravdu dobře, dost tady trénuju. Přesně jsem si proto vypočítal, jaký kde mám jet výkon, abych byl nejrychlejší. Což mi vyšlo.“

DALŠÍ VÍTĚZSTVÍ. Tadej Pogačar slaví triumf v sedmé etapě závodu Paříž-Nice.

Pogačar tak dál pokračuje ve snovém vstupu do sezony.

Pokud se rozhodne, že si jde za triumfem, ještě nepoznal porážku.

Letos má zatím za sebou třináct závodních dní, během kterých si připsal devět vítězství – šest v etapách, dvě v celkové klasifikaci a jedno na klasice Jaén Paraiso Interior.

„Nějaké výhry už mám. Když se mi do konce sezony už nic nepodaří, můžu si říct, že to zase tak špatné nebylo. Můžu být uvolněnější,“ směje se.

Jeho slova pochopitelně berte jako vtip. Ne, letošní výsledky mu nestačí. Stále chce vítězit. Vždy a všude.

V následujících týdnech by chtěl prvenství sbírat na klasikách. Příští víkend se představí na úvodním monumentu sezony Milán-San Remo a pak by ho měly čekat Flandry či Lutych-Bastogne-Lutych.

V červnu se podle plánů představí doma na Kolem Slovinska, které mu poslouží jako generálka na Tour de France. Právě ta je pro něj letos samozřejmě cílem číslo jedna. Chce na ní ukázat, že loňská porážka od Jonase Vingegaarda byla jen náhodou.

Ještě může být lepší

I proto bylo klání Paříž-Nice tak sledované.

Jeho dánský sok totiž klasiky vynechává, v dubnu ho čeká Kolem Baskicka a v červnu Critérium du Dauphiné, a tak šlo zřejmě o jedinou příležitost, kdy se tyto dvě hvězdy porovnaly před startem francouzského vrcholu.

Souboj vyzněl jednoznačně. Dán skončil celkově třetí se ztrátou 1:39 minuty na Pogačara a 46 sekund na druhého Davida Gaudua z FDJ.

Lepší než Slovinec byl pouze v týmové časovce, kde se ale dal vzhledem k soupisce Jumbo-Visma, v níž figurovali mistři světa této disciplíny Tobias Foss a Rohan Dennis, rozdíl čekat.

I přesto ztráta třiadvaceti sekund na více než 32 kilometrech nebyla pro sestavu UAE nijak hrozivá. A když závod zamířil do kopců? Slovinec najížděl mnohem víc.

„Pogačar byl o úroveň lepší,“ uznal i sportovní ředitel Jumba Grischa Niermann. „Ale nic to nemění na tom, že jsme spokojeni, jak Jonasova výkonnostní křivka stoupá. Ještě ale není zdaleka taková, jaká bude na Tour.“

I loni měl na jaře Pogačar navrch. Dána porazil na Tirrenu-Adriatiku (kde zvítězil a Vingegaard skončil druhý) a lépe pro něj vyzněl i Valonský šíp. Na něm byl dvanáctý a Vingegaard nedokončil.

Jenže Tour byla o ničem jiném. Což si uvědomuje i on sám.

„Je to jeden závod. Nedá se z něj vyvodit nic,“ upozorňoval Pogačar po Paříž-Nice. „Loni to bylo podobné. Uvidíme, jestli se Jonas zase zlepší. Každopádně do Tour zbývá spousta času. Čeká mě na ní spousta soupeřů. Nejen on.“

A pokračoval: „I já ale doufám, že ještě půjdu nahoru. Loni jsem se touto dobou cítil možná silnější. Na začátku roku jsem byl totiž ve vysoké nadmořské výšce. Ta mi letos chybí. Takže i já mám určitě ještě hodně prostoru ke zlepšení.“

Pokud k němu skutečně dojde, fanoušci se mají na co těšit.

Autor: