LN Pořád panuje mezi rychlobruslařkami tak skvělá parta jako v minulém roce?
No samozřejmě!
A poradí vám ještě vaše kamarádky? Nebo je už na čase mluvit o konkurentkách?
Od rad jsou trenéři, nedovedu si ani představit, jak by holky mohly poradit. Já se ale se všemi bavím pořád úplně normálně. Naše vztahy jsou v pořádku.
Na pětikilometrové trati potvrzujete olympijskou formu. Cítíte, že jste sebevědomější než třeba v loňském roce?
Vždyť já jsem pořád stejná. (smích)
Ale výsledky jsou čím dál tím lepší. Vaším vzorem je Kateřina Neumannová a ta pomýšlí na prvenství ve Světovém poháru. Nebylo by krásné se jí vyrovnat? Vždyť na vedoucí Nizozemku Groenewoldovou ztrácíte jen deset bodů.
Jenže ostatní závodnice jsou mnohem zkušenější než já. Myslím, že čas, kdy budu vyhrávat Světové poháry, teprve přijde. Jsem spokojená s tím, co je.
Málokdo by byl tak trpělivý, aby myslel na příští sezony, když je tak blízko už teď...
Musí se pomalu. Nejde, abych se to snažila hned tenhle nebo příští rok zlomit za každou cenu. Opravdu věřím, že ten správný čas teprve přijde. Věřím svému trenérovi, že se budu podle plánu ještě dál zlepšovat.
Radovala jste se vůbec po návratu z Moskvy? Nebo jste spíš přemýšlela o tom, proč vám stále první místa těsně unikají?
Já se ale raduju pořád! Jenže to ještě není na to úplně nejvyšší umístění, takže se ty chyby musejí hledat. Hledáme je s trenérem, abychom se jich příště vyvarovali a byli ještě lepší.
Jak se vám vlastně zamlouvalo v Rusku?
(směje se) Stálo to tam za dvě věci. Doteď mě bolí břicho, ale už se vracím k normálnímu jídlu.
