Bylo vyjednávání o vaší exhibici v Česku komplikované?
Domlouvání netrvalo dlouho. Pro mě to bylo velice jednoduché rozhodnutí, poněvadž se do Česka strašně těším. Ani to nedokážu vyjádřit slovy. Vždyť jsem v rodné Ostravě hrál naposledy před tolika lety. Navíc je fantastické, že se postavím proti Björnu Borgovi.
Prý jste říkal, že s ním máte nějaké nevyřízené účty. Vždyť Borg vede na vzájemné zápasy 6:2...
To bylo míněno napůl z legrace. Poprvé jsme spolu hráli Davis Cup v roce 1979 na Štvanici. On už byl světovou jedničkou, a mně bylo teprve devatenáct. Měl jsem respekt. Byl bych raději, kdyby to tenkrát bylo naopak.
Naposledy jste si v rodné zemi zahrál v roce 1998, vzpomínáte?
V Přerově to byla spíš taková společenská záležitost pro Občanské fórum. Jako poslední zápas beru spíš pražskou exhibici z roku 1990, kdy jsem hrál proti Miloši Mečířovi. Ten s námi bude i v Ostravě, tak se nemůžu dočkat, až si s ním zahraju debla.
V Ostravě se představí také Mats Wilander, s kterým jste v dubnu sehrál své první utkání před publikem po šestnáctileté pauze. Plánujete mu porážku oplatit?
Já to vážně neberu jako odvetu. S Matsem jsme si to užili. Především bylo fajn objevit se na kurtu po tak dlouhé době. Utkání sledovalo sedm a půl tisíce diváků a probíhalo to jako vždycky – on běhal a já se snažil tvořit hru a dostat se na síť.
Kolikrát týdně teď trénujete?
Záda už mě nebolí, tak vyběhnu na dvorec třikrát nebo čtyřikrát týdně. Hraju moc rád, protože mi tenis opravdu chyběl. Občas přetáhnu a trénuju klidně dvě hodiny. Vždycky na to ale druhý den doplatím, takže se to snažím omezit maximálně na hodinku denně.
Plánujete před ostravskou exhibicí intenzivnější přípravu?
To by byla hloupost, takhle intenzivní už mi to stačí. Můj trénink je už měsíce pořád stejný. Připravuju se a dávám pozor, abych se nezranil. Spíš zkusím co nejméně tréninků vynechat.
Borga, jedenáctinásobného vítěze grandslamových turnajů, vám za soupeře vybrala Česká sportovní. Je ještě někdo jiný, s kým byste si přál změřit síly?
Vždycky je dobré nastoupit proti těm nejlepším tenistům. Přál bych si například Rogera Federera, s nímž jsem ještě nikdy údery nevyměnil. Ale určitě bych s Rogerem nechtěl hrát zápas. To by byla pěkná blbost. Mohli bychom si v klidu zaťukat, zahrát pár míčků. Třeba v Atlantic City jsem si zatrénoval s Andym Roddickem, což bylo fajn.
