Strachová překonala těžké životní období, když jí z hlavy odstranili nezhoubný nádor; vlajkonošem při hrách v Londýně zase byl badmintonista Petr Koukal, který překonal rakovinu.
Ve výpravě pro Soči by se jistě našli větší adepti na medaile či třeba mladší závodníci, kteří mohou být brzy pýchou českého sportu.
Jenže pokud se mluví o medailových nadějích, slovo naděje tím trochu devalvujeme. Při vší kráse a přínosu sportu bychom ji měli vztahovat na přece jen důležitější věci. Nejlepší příklad? Michael Schumacher, jenž se v Grenoblu pohyboval na tenké hraně mezi žitím a smrtí. Co by jeho blízcí dali za to, kdyby viděli člověka, který něco podobného nejenže přežil, ale žije plnohodnotně dál...
Strachová je nadějí pro všechny, kteří bojují s podobnými problémy jako ona. Ač její role vlajkonošky může pro mnohé vypadat jako klišé, smysl má.
