130 let
Tadej Pogačar

Tadej Pogačar | foto: AP

Tour de France: nové pořádky a starý král. Co vše v olympijském roce ‚Stará dáma‘ ukázala?

Sport
  •   23:00
Už 108. ročník slavné cyklistické Tour de France je minulostí. Stejně jako loni ji opanoval dvaadvacetiletý slovinský přízrak Tadej Pogačar, který vedle žlutého dresu oblékne i ten bílý a puntíkatý. Není ale jedinou výraznou postavou legendárního třítýdenního etapového závodu.

Jedenáctou etapu Tour ovládl Belgičan van Aert, žlutý dres udržel Pogačar

Dominance Sagana je pryč. Sedmkrát ovládl jednatřicetiletý rodák ze Žiliny bodovací soutěž (o zelený dres) na Tour de France.

Mohl slavit i osmkrát, dokonce v řadě, kontroverzní diskvalifikaci z roku 2017 už nikdo nezmění. Stejně jako loňskou spornou penalizaci v 11. etapě, která mu vzala především psychické síly na boj se Samem Bennettem, jenž si už zelený dres vzít nenechal.

Letošní Tour trojnásobný slovenský sportovec roku nedokončil. Tentokrát ne kvůli rozhodčím, ale kvůli zranění ze závěru třetí etapy, kdy jej sestřelil k zemi padající Caleb Ewan.

Trojnásobný mistr světa se z pádu už neoklepal, z Tour odstoupil ve 12. etapě, následně se ukázalo, že „Terminátor“ na kole ani nemohl, kvůli zánětu v koleni musel na operaci a přišel i o olympiádu v Tokiu.

Změna pořádků v pelotonu

V elitní desítce celkového pořadí jsou pouze tři třicátníci, jen nejstarší z nich – Kolumbijec Rigoberto Urán (34) – je narozen ještě v 80. letech minulého století.

Vítězi Pogačarovi je 22 let, druhému Jonasi Vingegaardovi pak 24, oba jsou pochopitelně také prvními dvěma muži klasifikace do 25 let (bílý dres), dánské překvapení závodu je pak třetí v boji o krále hor (puntíkatý dres).

„Tadeje bude velmi těžké porážet. Jel výborně. Já jsem spokojený s celkově třetím místem. Jsem v profipelotonu pět let a už jsem byl na stupních vítězů na všech třech Grand Tour (vedle TdF sem patří ještě Giro a Vuelta),“ řekl po sobotní časovce Richard Carapaz, třetí muž celkové klasifikace.

Mimochodem, také vítěz Gira z roku 2019 je vlastně stále ještě mladík, v květnu oslavil 28. narozeniny.

Zavinila hromadný pád na Tour de France. Divačku teď propustili z vazby, čeká ji soud

„Nikdy by mě nenapadlo, že budu na své první Tour druhý celkově. Měl jsem hlavně pomáhat Primožovi (Rogličovi), ale když se bohužel zranil, dostal jsem svoji šanci. Tadej ale odvedl skvělou práci, první a druhý týden mu vyhráli Tour,“ přidal se Vingegaard.

Muž, který si ještě před třemi lety přivydělával v továrně na zpracování ryb, zároveň patří do silné dánské cyklistické generace. Důkaz?

Sobotní časovka, kdy zástupci této severské země obsadili druhé, třetí, sedmé a deváté místo. Ani jednomu ze čtyřlístku Kasper Asgreen, Vingegaard, Mikkel Bjerg a Magnus Cort Nielsen není více než 28 let.

Nový král

Zdá se, že život Dánů se začíná projevovat také v profesionálním pelotonu. Ač se to tak nemusí zdát, kolo je v této zemi hlavním dopravním prostředkem. A to za jakéhokoliv počasí.

„Nepovažuji se za šéfa Tour, za vůdce pelotonu. Každý jezdec je výjimečný svými dovednostmi a osobností,“ pronesl po sobotní časovce Pogačar, jenž v září oslaví 23. narozeniny.

V tu chvíli už jistě věděl, že jako nejmladší v historii obhájí triumf na Tour de France.

No jo, ale říkejte to ostatním jezdcům, fanouškům i expertům. Letos triumfoval s náskokem více než pěti minut na druhého nejbližšího rivala, právě jen Vingegaard ho dokázal dostat při druhém stoupání na Mt. Ventoux do určitých problémů.

Jinak to byla spanilá jízda. Tři etapy, opět všechny dostupné dresy krom zeleného. Pětinásobného šampiona Eddyho Merckxe letos dorovnal, co se týče etapových vavřínů Mark Cavendish. Kdo ví, třeba do konce této dekády přijde „Kanibal“ o další rekord.

Nečekaný comeback

A když už je řeč o Cavendishovi. Loni v říjnu po závodě Gent-Wevelgem naznačil konec skvělé kariéry. „Tohle byl asi poslední závod mé kariéry,“ zaznělo od nyní již šestatřicetileté spurtérské legendy. Pár dní nato „Cav“ svá slova mírnil, v prosinci oznámil smlouvu se stájí Deceuninck-Quick Step.

První etapový vavřín v nových barvách zapsal v dubnu, 29. června pak ve Fougeres slavil ve spurtu čtvrté etapy milované Tour. Poprvé od 16. července 2016!

Na konci závodu měl na kontě tři dílčí úspěchy, jež mu zajistily druhý zelený dres kariéry. Po desetileté odmlce. Ten první získal ještě coby arogantní mladík, který ve spurtech drtil nejen asfalt pod galuskami, ale občas různými fauly i soupeře kolem sebe.

„Nebudu lhát, občas jsem byl idiot. Ale to se stává, když jste mladí, já za to zaplatil. Teď už mi není 20, ale 36, mám ženu, čtyři krásné děti, vím, jak se chovat,“ vyprávěl poté, co 9. července vyrovnal 34. triumfem na Tour zmíněného Merckxe.

Šanci na překonání ještě letos mu při dojezdu na Champs-Élysées sebral další hrdina, Belgičan Wout van Aert.

I díky němu se už nyní můžeme těšit na ročník číslo 109...

Autor: Antonín Vavrda