130 let
Vítězové primátorek 1980. Milan Suchopár stojí druhý zprava

Vítězové primátorek 1980. Milan Suchopár stojí druhý zprava | foto: Foto: archiv Zdeňka Krejzy a Manfreda Strnada

Seriál

Pád svérázného siláka i haura. Veslař neodolal tisícovkám voltů

Sport
  •   6:30
PRAHA - Startoval na třech olympiádách a několika světových šampionátech. Velké medaile se však veslař rodem z Mělníka nikdy nedočkal. Zemřel v pouhých dvaatřiceti letech. Rád se předváděl a to se mu stalo osudným. V roce 1984 po sobě zanechal manželku a roční dcerku. Loni by se Milan Suchopár dožil šedesátky.

Medailové úspěchy na mezinárodní scéně zažil Milan Suchopár téměř na začátku sportovní dráhy – jako junior. V roce 1969 získal na mistrovství světa v Neapoli bronzovou medaili na dvojce s kormidelníkem společně s Františkem Martínkem. O rok později úspěch zopakoval v roli stroka na kormidlované čtyřce. „Už tenkrát měl Milan velkou žízeň. A potřebu předvádět se,“ vzpomíná Suchopárův mělnický parťák Martínek.

Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů

Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů.

Juniorské medaile zákonitě vyústily v povolávací rozkaz do Dukly Praha. Suchopár byl učebnicovým prototypem veslaře. Tehdy platilo: 190 cm výšky a 90 kg váhy. Dnes v éře Ondry Synka je to spíše 200 centimetrů a 100 kilo, ale ve své době patřil Suchopár somatotypem a silovými parametry k největším talentům československého veslování. Bylo mu pouhých dvacet, když  ho trenér Jaroslav Starosta zařadil do sestavy olympijské osmy pro Mnichov 1972. Dojeli desátí, ale mladý Suchopár měl našlápnuto k velké sportovní kariéře.

Tatínek brzy zemřel

Do mělnické loděnice nad soutokem Vltavy a Labe ho ve čtrnácti letech přivedl Zdeněk Krejza a společně s ním i další spolužáky. Milan už v té době žil jen s maminkou, mladším bratrem Josefem a sestrou Jitkou. Tatínek jim zemřel, když bylo Milanovi devět. Bydleli ve dvoupokojovém bytě, druhý domov našel Milan Suchopár ve veslařské loděnici. Upnul se ke sportu, kde mohl uplatnit svou sílu.
 
„Pohybový talent moc neměl, ale byl houževnatý,“ pamatuje si Krejza. Parta z mělnické „základky“ šla pod vedením trenéra Stibora výkonnostně rychle nahoru. Na čtyřce s kormidelníkem přivezli v roce 1970 z juniorského světového šampionátu v řecké Ioanině již zmíněný bronz. V sestavě vesloval i Pavel Somolík, který se pak společně s Milanem Suchopárem dostal do Dukly. Pro oba mělnické veslaře představoval nový dres vstupenku ke slibné sportovní budoucnosti, ale oba se rádi ve volných chvílích vraceli do rodného města. Posedět s kamarády.

„Pavel Somolík jednou napsal na zeď loděnice: Nechci být starý!“ vzpomíná Miloslav Laholík, který s nimi do Dukly narukoval na podzim 1971. „Jak krutě se mu ta slova vyplnila! Somolík zemřel při tragické nehodě ještě dřív než Suchopár,“ dodává Laholík.

Autor: