130 let

Zaber! Biatlonista Jaroslav Soukup na trati. | foto: ČTK/AP

Exkluzivně

Jaroušku, pojď! modlil se trenér Rybář za Soukupa. 'Šipulin letí jak hovado'

Sport
  •   18:27aktualizováno  18:55
KRASNAJA POLJANA (Od našeho zpravodaje) - Jak se rodila první česká medaile na hrách v Soči? Byli jsme přímo na střelnici, když kouč Ondřej Rybář úpěl a jásal s Jaroslavem Soukupem. Druhá střelba Jaroslava Soukupa v biatlonovém sprintu. Nula, znovu nula! Český biatlonista vede o čtyři vteřiny.

"Jo! Pojď, pojď, Jaroušku pojď!" promlouvá sám k sobě kouč Ondřej Rybář a do vysílačky hlásí: "Jarda vede po druhé."

Věří už kouč? V medaili? Nebo snad dokonce....

"Zlato? Neříkám, že to udrží. Ole tam jel výborně. A nejen on."

Na trati má Rybář dalších šest členů svého týmu. "Jarouš kolem mě jede výborně," ozývá se ve vysílačce jeho asistent Marek Lejsek.

"Tak ať tak jede dál!" křičí Rybář.

Od počítače, kde sleduje odstupy, hlásí Jan Matouš, vicemistr světa z roku 1990: "Furt vede! O 1,2."

Ale po chvíli také: "Šipulin letí jak hovado."

Rybář vyzívá vysílačkou Jiřího Hamzu, dalšího z pomocníků: "Nahlaš mu to Juro, že vede o 1,2 vteřiny." Vzápětí éterem posílá vzkaz i fyzioterapeutce Ireně Česnekové: "Irčo, jestli tam jsi, houkni na Jardu, že je to o vteřinách."

Česneková: "Jo, jsem tady, houknu."

Matouš do vysílačky glosuje: "Ony jsou to desetiny, ne vteřiny."

Soukup mezitím ukrajuje poslední desítky metrů do cíle. "Jarouškuuuuu," úpí Rybář.

Ne, na nezmara Björndalena a Rakušana Landertingera to stačit nebude.

"Teď je třetí o 5,7 vteřiny," sděluje ostatním Rybář. "Do prd..," ozve se ve vysílačce.

Jaroslav Soukup na střelnici.

Přicháží Václav Fiřtík, šéf svazu. "Ondro, dík," podává ruku trenérovi. Ať už to dopadne jakkoliv. Také kouč Slovinců Tomáš Kos, který má na střelnici stanoviště vedle Rybáře, gratuluje: "I Fourcada porazil. Je to borec."

Ale bude to medaile? Rybář stále nevěří. Ještě dlouho nebude věřit. "Jsou tam Šipulin, Garaničev, Hofer." V tu chvíli se ozve Matouš ve vysílačce: "Šipulin na Jardu ztrácí 4,5 vteřiny. Mohlo by to dopadnout."

Jenže po chvíli: "Už jsou to jen tři vteřiny."

Rybář: "To neni moc... zaváháš, blbě odšlápneš a je to pryč."

Stadion skanduje: "Rasija, Rasija." Celé Rusko žene svého borce proti času zatím bronzového Čecha. Ale nedožene ho.

"Ufff," vydechne kouč, když Šipulin protne cíl. "Sedm desetin pro Jardu."

"Je tam ještě někdo?" zazní z vysílačky.

"Jo, Hofer. A taky J.P. Zrovna teď dal druhou nulu," pozoruje Rybář Kanaďana J.P. Le Geulleka. "Jarda má na něj 6 vteřin."

Jaký asi má v tuto chvíli kouč tep? Jen zakoulí očima. Sám netuší. Hofer poslední ránu míjí.

"Jak jede ten J.P.?" chce vědět Rybář.

Ve vysílačce uslyší jen nezřetelné zvuky, ztrácející se v šramotu.

"Kdo to slyšel?"

"Na 8. kilometru na něj Jarda měl 8 vteřin."

"Hmmm. Tak teď se všichni modleme."

Mačká pěsti, bouchne si nervózně do hrazení. Kanaďan už vjíždí na stadion. "Takže teď," povídá kouč. Vteřiny na tabuli utíkají. Soukupův čas je 24:39,2. Stále u jména českého biatlonisty svítí trojka. Kanaďanovi naskakuje 37, 38, 39 vteřin. A pak už všichni vidí, že to Le Guellec nestihne. 24:43,2 zastaví se mu časomíra.

"Tak snad jo," povídá Fiřtík a utopí Rybáře v hlubokém objetí.

"Určitě jo! Už Jardu nikdo nedá," povídá Kos. "To ustojí."

Má pravdu. Jaroslav Soukup vybojoval olympijský bronz!

Rybář dělá dřepy. Nepraští to s ním? "Snad ne," usměje se.

Pak už se směje na plnou pusu: "Když jsi u těch historických mezníků, je to nádhera."

Český biatlon právě získal první historickou medaili na olympijských hrách.

Autor: