Být na sebe hrdá. Parťačka Noskové odhodila cyklistický dres a stala se lékařkou pacientů s koronavirem |
Měla to být sezona, v níž se chtěl znovu ukázat v plné síle. Stát se zase postrachem hromadných dojezdů. Těsně před cílem rozkmitat své rychlé nohy, pláchnout soupeřům a slavit etapová vítězství.
Nebo alespoň takhle nějak si to Mark Cavendish představoval.
Kvůli epidemii koronaviru však letos absolvoval jen deset soutěžních dnů a od návratu z únorového závodu Kolem Emirátů tráví většinu času doma na ostrově Man.
Stejně jako u ostatních cyklistů se jeho tréninkový plán smrskl jen na jízdu na trenažeru a nabírání svalové hmoty v posilovně. Kontakt s ostatními udržuje pouze pomocí online komunikačních programů.
Kdy vymění virtuální asfalt za ten opravdový?
To není jasné.
Kdy vystartuje do některého ze závodů?
To už vůbec ne.
Všechno viděl černě
Jak sám přiznává, podobné pocity pro něj nejsou novinkou.
„Tenhle pocit neznáma, kdy nevíte, kdy budete moct znovu závodit, jsem prožíval dva roky,“ prozradil v rozhovoru pro britský list The Times.
V roce 2017 přišel o téměř celou první polovinu sezony. Cítil se slabý, bez energie, neustále byl v péči lékařů a absolvoval zdlouhavá vyšetření.
Jejich výsledek? Nikdo pořádně nevěděl, co se s ním děje.
A v následující sezoně to bylo ještě horší.
Ze sprinterského suveréna, který v minulosti na Tour de France vyhrál třicet etap a věřil, že překoná i legendárního Eddyho Merckxe (34 triumfů), zbyl jen stín.
K přetrvávajícím problémům se přidaly pády. V Abú Zabí jej srazilo auto. Na Tirrenu-Adriaticu si zlomil žebro. Z klasiky Milán-San Remo si odnesl další zlomené žebro a navrch si přivodil těžký otřes mozku.
Až po měsících nejistoty lékaři zjistili, že ho sužuje virus Epstein-Barrové, který může způsobovat infekční mononukleózu spojenou se ztrátou obranyschopnosti.
„Už ani nevím, jaké to je být v pohodě, když mi dva roky lékaři říkali špatnou diagnózu,“ stěžoval si.
Nebyl to ale jen virus, který ho trápil.
„Celkem tvrdě jsem během té doby bojoval také s depresemi,“ přiznal nyní. „V srpnu 2018 mi byla diagnostikována klinická deprese. Všechno jsem viděl černě.“
„Naštěstí teď už jsem na druhé straně. Myslím, že jsem to už překonal. Je skvělé, že jsem se problémů zbavil a můžu zase hledat pozitiva,“ dodal.
Zlomené srdce
Ze zdravotních potíží se dostal loni v dubnu, za bývalou výkonností však daleko zaostal.
V první polovině sezony bylo jeho nejlepším výsledkem třetí místo v závodě Kolem Turecka. I přesto však věřil, že mu forma graduje. „Vše jsem vrhl na přípravu na Tour. Měl jsem pocit, že se cítím výborně,“ líčil.
Jenže když peloton z Bruselu vyrazil na nejslavnější cyklistickou pouť, Cavendish na startu chyběl.
Proti byl totiž Doug Ryder, šéf stáje Dimension Data, za níž nastupoval.
Ve dvou původních verzích nominace sice figuroval, do sestavy ho dokonce vybral hlavní sportovní ředitel týmu Rolf Aldag, jenže vrchní šéf jeho rozhodnutí vetoval.
„Mark je legenda a je smutné pro závod, že tu není,“ řekl Ryder. „Ale vybrali jsme nejlepší možný tým s ohledem na letošní náročný terén.“
„Zlomilo mi to srdce,“ napsal poté Cavendish na sociální sítě.
Žijeme v bublině
Bylo nepravděpodobné, že by v jihoafrickém týmu, v němž působil čtyři roky, setrval i v dalších letech. To se také potvrdilo a před letošním ročníkem zamířil do stáje Bahrain-McLaren.
„Připojit se k tomuto týmu pro mě znamená naplnění dlouhodobých ambicí, které jsem měl. Je to velmi vzrušující a motivující,“ sdělil v tiskovém prohlášení.
Přestup mu dodal novou energii.
Zase může naplno trénovat, myslí pozitivně, podle svých slov je připravený se s ambicemi uskromnit a podřídit se týmovým výsledkům.
Rusko využívá pandemie a žádá o prominutí dopingu. Minulost by prý rádi nechali za sebou |
„Nejvíce mě ale těší, že se ve sportu ještě pohybují lidé, kteří chápou, že mám stále schopnosti být profesionálním cyklistou,“ říká. „Příkladem je Rod Ellingworth (generální manažer Bahrainu-McLaren). Hodně takzvaných blízkých přátel mě opustilo. On ne. Hodně mu dlužím.“
Právě Ellingworth sehrál v jeho přestupu do bahrajnské stáje zásadní roli.
Dokonale se znají, jejich přátelství trvá řadu let, podle Cavendishe má bývalý dlouholetý pracovník týmu Sky velký podíl na jeho vývoji jakožto cyklisty, ale i člověka.
„Rod má úžasnou schopnost vést lidi a chápat jejich potřeby,“ říká. „Kdyby jako můj šéf řekl, že mám skočit, hned bych se zeptal: Jak vysoko? Věděl bych, že to neříká jen pro své ego, ale proto, že to má svůj důvod a pomůže mi to.“
Vzhledem ke koronavirové krizi Cavendish nemůže prokázat, jestli dobré psychické rozpoložení dokáže přetavit i ve výsledky.
Jestli ho však dlouhotrvající zdravotní problémy něco naučily, pak je to trpělivost.
„Byl jsem zavřený doma a trénoval na trenažeru kvůli viru Epstein-Barrové skoro dva roky. Takže jsem teď v pohodě,“ tvrdí. „Žijeme v cyklistické bublině, na světě je mnoho lidí v horší situaci.“
„Pochybuju, jestli budeme letos ještě vůbec závodit,“ zamýšlel se na Instagramu v dotazníku, který mu sestavili fanoušci. „Pokud by se ale něco mělo odehrát, tak ať jsou to mistrovství světa a Tour de France.“
A tam by chtěl být znovu nejlepší.