Celebritami olympiády se tak stali jamajští bobisté, keňský běžec na lyžích Philip Boit nebo britský skokan na lyžích Eddie „The Eagle“ Edwards. Slavný skákající Orel, povoláním omítkář, se v roce 1988 jako jediný reprezentant Velké Británie dostal na olympiádu do Calgary. Tam krátkozraký a na skokana příliš těžký chlapík uchvátil publikum.
"Jasně, že se bojím,“ řekl tehdy. "Vždycky je tu šance, že můj příští skok bude zároveň tím posledním,“ dodal. Ačkoliv se Edwards žádné další olympiády nezúčastnil, z té v Calgary vytěžil maximum. Z Edwardse stala osobnost, napsal knihu a jeho píseň "Leť Eddie, leť“ se dostala v anglické hitparádě mezi prvních padesát.
Plavci z Rovníkové Guineje Eric Moussambani zvaný Úhoř a Paula Barila Bolopaová byli nejhoršími sportovci letní olympiády v Sydney v roce 2000, přesto je diváci ocenili stejným potleskem jako vítěze. "Bylo to poprvé, co jsem plavala padesát metrů,“ přiznala po závodě Bolopaová. "Bylo to dál, než jsem si myslela. Jsem velmi unavená,“ dodala dívka, která 50 metrů volným způsobem zaplavala v čase 1:03:97, což byl dvakrát horší výsledek než zaznamenala předposlední závodnice.
Publikum v Sydney ještě víc nadchnul její reprezentační kolega Moussambani, který svou rozplavbu na 100 metrů volným způsobem vyhrál. Oba jeho soupeři sice skončili před ním, ale následně byli diskvalifikováni pro ulitý start. Moussambani, který předtím nikdy neviděl padesátimetrový bazén a trénoval pouze v netradičním dvacetimetrovém, dosáhl času 1:52:72, což bylo přes minutu víc než čas, kterého dosáhl pozdější olympijský vítěz Pieter van den Hoogenband.
"Nikdy předtím jsem závod na sto metrů neplaval. Chtěl bych poděkovat publiku, které mě hnalo vpřed, protože jsem tohle v životě nedělal,“ komentoval svůj výkon Moussambani, kterého redaktor Craig Lord z The Times popsal jako úhoře, což plavci zůstalo dodnes.
