Finské Levi je pro ni zatím nejúspěšnějším místem na mapě Světového poháru. Právě v něm rodačka z Třince získala před šesti lety své první body. V sobotu zde zajela své životní maximum, když s vysokým startovním číslem 56 překvapila už v prvním kole desátým místem, ve druhé jízdě svůj výsledek díky zaváhání Slovenky Petry Vlhové ještě o jednu pozici vylepšila.
„Děkuji moc všem za podporu a za to, že jste stále věřili v moje schopnosti,“ vyznala se svým fanouškům na sociálních sítích.
Dubovská zatím v seriálu SP bodovala desetkrát a vždy ve slalomu, naposledy letos v březnu ve Špindlerově Mlýně, kde byla třiadvacátá. V sobotu se už od rána cítila na svahu velmi dobře. „Celý měsíc jsem nikde nemohla pořádně usnout a včera jsem spala jak miminko: po dlouhé době jsem zalehla a probudila se až ráno vyspaná do růžova. Ráno nám pak před autem přeběhl malý zajíček, pro štěstí,“ usmívala se při rozhovoru pro Radiožurnál.
V Česku jsou lepší podmínky
Dubovská ve svých začátcích zkoušela také atletiku s gymnastikou, nakonec ale zvítězilo lyžování. Velkou roli v rozhodování měl její otec Ján, který je lyžařským trenérem. Stejně jako při volbě, za jakou zemi bude závodit; zprvu totiž reprezentovala Slovensko, kde dodnes žije v Liptovském Mikuláši. „Občanství mám české, moje mamka je Češka. Šla studovat vysokou školu do Bratislavy, tam se poznali s mým tátou. Ale já se narodila v Čechách, dokonce jsem tam ještě asi měsíc po narození bydlela. Vždycky jsem měla české občanství, až v roce 2002 jsem dostala i slovenské,“ říká Dubovská.
Už v dorosteneckých kategoriích trénovala se staršími děvčaty. Na soustředění v Chorvatsku tak poznala i svůj dětský idol – pětinásobnou vítězku Světového poháru Veroniku Velez-Zuzulovou, jejíž plakáty měla vyvěšené v pokoji. „Bylo mi osm, Veronice šestnáct. Chodila sem špinavá a věčně hladová, pamatuju si, že jsem byla hodně vybíravá v jídle. Jednou mi Veronika slíbila, že když skočím oblečená do moře, dostanu dvě čokoládové tyčinky. Nezaváhala jsem,“ vzpomíná na veselou příhodu.
Slovenka Veronika Velez-Zuzulová ve slalomu Světového poháru.
Po první sezoně ve slovenské juniorce ale přišel přesun k české reprezentaci, který řídil její otec. „Vždy říkal, že budu lyžovat za Česko, kde jsou lepší podmínky,“ popisuje změnu Dubovská. V juniorských kategoriích měly české slalomářky pravidelně soustředění čtyřikrát do roka, což na Slovensku nefungovalo. „V šestnácti se o mě nikdo ze slovenského svazu nezajímal. Kdybych zůstala na Slovensku, tak už dávno nelyžuji. Dnes jsem moc ráda, že jezdím za Česko,“ hodnotí dvaadvacátá slalomářka z olympiády v Soči s odstupem svůj přesun, který ji dovedl až k sobotnímu devátému místu.
„Rok nebo dva jsem se trápila, změnila jsem trenéra. Momentálně mě vede Andrej Prevužňák, kterého můj otec jako mladého trénoval, takže se známe odmalička. Znovu s námi začal spolupracovat i můj otec a úplně jsme změnili přípravu i tréninky. Začala jsem více pracovat na svých slabých stránkách. Po dvou letech jsem se vrátila ke kondičnímu trenérovi a celá příprava je zaměřená hlavně na mě, abych se cítila dobře. Navíc mi seděla trať, kterou stavěl trenér Shiffrinové,“ popsala své změny 174 cm vysoká závodnice.
Konečně se jí tak aspoň částečně podařilo naplnit ambice, které vyřkla v roce 2014: „Ráda bych to dotáhla hodně daleko.“
