„Narodil jsem se v Americe, život mě zavedl do Česka, cítím se doma na obou místech. Což je pro mě krásný pocit,“ vypráví 35letý muž. „Určitě to bude emotivní. Už jsem myslel na to, co budu dělat při hymnách, jak je budu prožívat… Raději nebudu zpívat ani jednu a soustředím se na náš herní plán.“
Výjimečný duel začne v Šanghaji v neděli ve 14.30 českého času a při všem respektu k americké dvanáctce z NBA bude patřit k nejzajímavějším figurám právě Schilb. Vždyť se při národní hymně už mnohokrát musel sám sebe ptát: Kde domov můj?
Proti tuctům naturalizovaných basketbalových Američanů je však jeho vztah k Česku nezpochybnitelný, dost možná vřelejší než u mnoha rodáků. Kdo by to řekl, když kdysi jako čerstvá posila Nymburka poskakoval po středočeských křižovatkách, neboť poprvé v životě zápasil s manuální převodovkou… Za vším hledej ženu: láska k manželce Barboře, s níž vychovávají čtyři děti, naplno rozdmýchala i lásku k nové zemi.
„Mít možnost reprezentovat Česko na mistrovství světa je ten hlavní důvod, proč jsem tady,“ říká jasně. „Chce to žít okamžikem, brát každou sekundu na palubovce jako svátek. Těším se, že si zahraju proti takovým soupeřům – a hlavně, jako už tolikrát, vedle takových spoluhráčů.“
  |
Myšlenku, že by mohl zkusit zažádat o český pas, nadhodil kouč Ronen Ginzburg, kdysi asistent kouče v Nymburce při úvodním Schilbově angažmá a dnes hlavní trenér reprezentace. V roce 2015 uspěl a obíhání úřadů už se dávno vyplatilo, blížící se šlágr proti nejbasketbalovější zemi planety bude dalším z velkých zážitků. „Bude to vzrušující, očekávání rostou. Ale bude to taky jeden z nejtěžších možných zápasů, to je jasné.“
Ve výběru slavného kouče Gregga Popoviche žádné známé nenachází. „Těm klukům je průměrně asi pětadvacet – a mně o deset let víc… No jo, jsem už veterán. A taky průkopník, protože Donovan Mitchell chodil na stejnou školu,“ mrkne v narážce na hvězdu týmu Utah Jazz.
Schilba zatím nepřivábil tábor těch, kteří po omluvenkové smršti přestali vidět Američany jako ústředního favorita. „Vyhráli poslední dva šampionáty, a dokud je v Číně někdo nevyřadí, beru je jako nejsilnější tým,“ říká. Jiskřičky lehce nesmělé víry se však odrážejí i v jeho očích: „Až se hodí míč do vzduchu, budeme mít shodně 40 minut na to, abychom světu ukázali, jak může basketbal vypadat – a uvidí se. Dáme do toho sto procent, bude to zábava.“
V reprezentaci se na poslední slovo klade důraz, také Schilbovo rozkročení mezi dvěma zeměmi si vyžaduje dobrácká pošťouchnutí. Nejen od jediného Čecha v NBA Tomáše Satoranského. „No jo. Ten dělá fóry pořád a o všem! Je tu dost srandy, ale jakmile jsme na hřišti, kryjeme jeden druhému záda. A to je podstatné.“
