16. února 2019 15:31 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

V Canmore jsem si šáhl na své dno. Teď se upínám k mistrovství světa, říká Šlesingr

Michal Šlesingr při štafetě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Šlesingr při štafetě. | foto: Český biatlon - Petr Slavík

Soldier Hollow Ve Světovém poháru působí už osmnáctou sezonu. V pátek byl Michal Šlesingr v 36 letech i nejstarším biatlonistou na startovní listině sprintu v Soldier Hollow. A po dvou komplikovaných návratech na scénu zde 19. místem ukončil své 382 dní dlouhé čekání na další pohárové body.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy ve Světovém poháru bodoval?
No... Letos to nebylo.

Loni v Anterselvě.
V Anterselvě? To už je dávno.

Je pro vás úlevou, že jste si v Soldier Hollow dokázal, že byste se ještě mohl dostat zpátky?
Svým způsobem jo. Neměl jsem pocit, že bych si ten sprint užíval, nebo že by se mi jelo nějak extra dobře. Ale pokud vezmu, jak jsem na tom byl v Canmore, tak tam jsem se ocitl na dně. Tam to bylo tragické a skoro na hození ručníku.

Ale nehodil jste ho.
Ne, protože jsem neměl z Canmore letenku domů. Tak jsem musel ještě do Ameriky. (směje se) Ale je fakt, že v Canmore jsem na trati vnímal, že nemám žádnou sílu, energii, dynamiku. Prostě nic z toho, co bych při závodě měl cítit, jsem tam necítil - a s nikým, kdo mě předjížděl, jsem nebyl schopný se svézt. To bylo psychicky hrozné trápení. Moc byste chtěl, ale vidíte, že to nejde.

Michal Šlesingr v Ruhpoldingu.

Michal Šlesingr v Ruhpoldingu.









Máte vlastně podobný příběh s Veronikou Vítkovou. Také ona byla v Canmore výkonnostně na dně - a potom nejlepší Češkou ve sprintu v Soldier Hollow.
Verča ale říkala, že její problém spočíval v tom, že se v mrazu v Canmore nemohla nadechnout a měla tudíž problémy to udýchat. Já neměl v Kanadě ten samý pocit, spíš jsem se na trati cítil vyšťavený, slabý, bez jakéhokoliv elánu. Verča si mohla říkat, že jakmile ty mrazivé oblasti opustíme, bude zase dýchat lépe a bude to lepší. Kdežto já takovou jistotu neměl. Proto to skoro bylo zralé na ten ručník.

Čím se podle vás situace otočila?

Nevím. Mohlo jít o souhru všech možných okolností. Na druhou stranu nemohu říci, že bych už byl spokojený s tím, co na trati provádím. Určitě šlo ohromný posun oproti Canmore a krůček na cestu k lepším zítřkům, ale doufám, že to bude pokračovat. Teď se upínám k mistrovství světa a k tomu, abych se před ním dostal do rozumné formy. Zdejší závody beru vážně, na druhou stranu jsem to však měl nastavené tak, že je považuji jen za součást přípravné cesty na mistrovství - to abych se zase nenechal zdrtit tím, kdyby se mi nedařilo podobně jako v Canmore. I proto, že tady byly dost nevyzpytatelné podmínky na střelnici a spousta lidí hodně chybovala...

Pořádně nevyzpytatelné. Johannes Bö měl stojku za čtyři, Julian Eberhart ležku za pět...
Eberhard dal bůra vleže? Ty bláho! Chudák.

Vás větší poryvy minuly?
Střílel jsem 0-1, takže ty největší mě určitě minuly. Bimbo (Michal Krčmář) mi říkal, že střílel ve stejnou chvíli jako Bö a ten dal za čtyři, Bimbo tam nechal dvě. Já určitě tak zlé podmínky jako oni neměl. Bylo větrno, ale při mé střelbě se na to ještě dalo reagovat. Nešlo o až takovou divočinu, se kterou si nevíte rady. On se ten vítr točil už při nástřelu a foukal zezadu, chvíli z jedné, chvíli ze druhé strany, ale já ho měl při závodě takový, že se s ním dalo poprat. Ležká byla dobrá, při stojce mi tam lehce táhlo, ale ta jedna rána mimo byla spíš moje chyba. Celková střelba za jedna mi pomohla, ale i běžecky už jsem podle analýz o něco lepší. Tak snad jsem na dobré cestě.

Michal Šlesingr ve stíhacím závodě na SP v Ruhpoldingu.

Michal Šlesingr ve stíhacím závodě na SP v Ruhpoldingu.


















Stíhačku jste dlouho ve Světovém poháru neabsolvoval. Když do ní vystartujete relativně v popředí, mohlo by vás to taky nabít.
Já jsem vlastně v téhle sezoně stíhačky jen vynechával (v Pokljuce a Hochfilzenu), protože kvůli předchozím zdravotním potížím v přípravě jsme se rozhodli, že bude lepší, když se trochu pošetřím a radši se víc připravím na další závod. Musím se teď se Zdeňkem Vítkem pobavit, jak to uděláme tady. Původní plán zněl, že tu pojedu jen dva závody, sprint a štafety. Na druhou stranu 19. místo je dobrá pozice do stíhačky. Musíme situaci probrat a rozhodnout se, co bude lepší.

Můžete jet jak stíhačku, tak potom v neděli singl mix (sprint dvojic), který je kratší než smíšená štafeta.
To by samozřejmě také šlo, ale na druhou stranu teď v sobě necítím moc dynamiku. Singl mix je hodně sprintový závod - a já ho upřímně moc nemusím, už jsem na takové spurty starší. Navíc by byl pro mě jen o jeden a půl kiláku kratší, zato o to větší úprk a mezi úseky navíc nějaké přestávky, kdy můžete snadno vytuhnout.

Když se ohlédnete zpět za vašimi návraty v této sezoně, po letním doléčení EB viru a nyní po prosincové zlomenině příčného výběžku bederního obratle, nejspíš zjišťujete, že čím jste starší, tím jsou ty návraty delší a těžší, že?
No, nejsou rozhodně jednoduché, co se dá dělat. Tady mi udělalo radost, že to proti Canmore bylo lepší. I když... Horší než v Canmore už to snad ani být nemohlo, laťka neležela zrovna vysoko. Ale jde o poměrně výrazné zlepšení. Vidím, že ta tendence tam je na správné straně.