Ke své žni zlatých olympijských medailí by si Čína měla připočíst jednu zlatou za „autoritářský image management“. Ve svém sobotním vydání to napsal americký list The New York Times. Upozornil tak na fakt, že Pekingu se do velké míry podařilo oslnit světovou veřejnost perfektně zorganizovanými hrami.
V supermoderních stadionech padaly rekordy, hostesky se usmívaly, a dokonce i nebe nad smogem zamořenou čínskou metropolí se vyjasnilo. Pochybnosti nad tím, zda bylo rozhodnutí udělit pořadatelství včera ukončené olympiády právě Číně správné, však přetrvávají. Kritika se týká především lidských práv. Peking totiž během her nepovolil ani jednu demonstraci. Zamítl přitom nejméně 77 podaných žádostí. Dvě 70leté ženy, které na svém právu protestovat trvaly obzvlášť urputně, byly poslány na roční převýchovu.
„Naprosto žádný důvod k optimismu“, že hry zlepšily ochranu lidských práv v Číně, nevidí ani organizace Reportéři bez hranic. Její představitelé poukazují na to, že během olympiády bylo zatčeno 47 protibetských aktivistů. Na dalších pět desítek bojovníků za lidská práva bylo buďto uvaleno domácí vězení nebo byli donuceni opustit Peking. Z hlediska svobody projevu byla olympiáda katastrofou, tvrdí Reportéři bez hranic.
Čínská vláda nedodržela svůj slib, kterým bylo zajistit svobodný přístup k internetu a neomezovat práci novinářů. To musel uznat i šéf Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge. Situace podle něj „nebyla perfektní“, celkově však Belgičan vyjádřil s hrami spokojenost: „Čína se během her hodně naučila od ostatního světa a svět se naučil hodně o Číně,“ prohlásil včera Rogge.
Někteří kritici srovnávali čínské pořadatelství her s olympiádou v Berlíně v roce 1936, optimisté naopak doufají, že Peking nastoupí cestu větší demokratizace – podobně, jako tak učinila Jižní Korea po hrách v Soulu v roce 1988.
Agentura Reuters oba scénáře odmítá. Podle ní se teď Čína zaměří na udržení hospodářského růstu. Je možné, že osobní svobody Číňanů se rozšíří. Zásadní politické reformy však údajně očekávat nelze.
