Cyklistické Giro na českém území? Klaus mladší už jednal s ředitelem závodu

Start Gira neboli Grande Partenza je vždy záležitostí tří úvodních etap každého ročníku. A pokud jej už mohly pořádat Dánsko či Irsko, proč by nemohlo i Česko? Tak uvažuje syn bývalého prezidenta.

Informace o snaze jeho přípravného týmu přinesl cyklistický časopis 53x11. V rozhovoru pro MF DNES a Lidové noviny poodhalil Václav Klaus mladší zákulisí tohoto projektu.

„Je před námi spousta úskalí,“ tvrdí. „Ale pokud se nezačne, ty věci nebudou nikdy.“

Kdy jste si řekl: Jdu do toho?
Asi před rokem. Se známou cyklistickou fotografkou Markétou Navrátilovou a mým kamarádem, který po delší době skončil v právní kanceláři, jsme si řekli, že to zkusíme.

A už letos na jaře zavítal do Prahy na utajenou návštěvu Mauro Vegni, ředitel Gira?
Ten náš projekt má čtyři fáze. Nejdřív jsme museli mít jasno, že italskou stranu zajímá. Teď nastává druhá fáze, kdy se ujišťujeme, zda zajímá Českou republiku a konkrétní města. Třetí fází je spousta právních a ekonomických věcí. A čtvrtou fází samotné uspořádání, aby vše klaplo a Contadora nepřejela tramvaj. Začali jsme pomaličku, ale teď vše nabralo drajv a víceméně do prosince by mělo být jasno.

Jak jste tedy šéfa Gira a jeho tým do Prahy nalákali?
Na důvěryhodný, zajímavý a dobře zpracovaný nápad. V přípravném výboru máme spoustu lidí z různých měst, z policie, z cyklistiky. Udělali jsme rozsáhlou nabídku, jak by Giro u nás mohlo vypadat, hezky jsme ji graficky zpracovali, odeslali do Milána – a oni se ozvali a přijeli. Celý den jsme pak jednali o podrobnostech.

Jakou představu tří zahajovacích etap jste jim nabídli?
Začátek Gira v Praze a pak postupně přesun do Bratislavy. Máme už vytipovaná i konkrétní města na trase, ale zatím je nechci zveřejňovat.

Spojením Česka a Slovenska napodobujete Iry, kteří při startu Gira 2014 propojili sever země a Irskou republiku?
Je to naše česko-slovenská idea. Samo Slovensko už nedávno o Giru uvažovalo, ale ukázalo se, že by pro něj bylo Giro moc velké. Tak se snažíme rozprostřít ho mezi dvě země, které mají k sobě blízko.

Co může hrát ve váš prospěch?
Že Giro ještě nikdy ve východní Evropě nestartovalo. Že tu má tradici květnový Závod míru, lidé jsou na cyklistické závody zvyklí a fanouškovská kulisa by byla skvělá. Navíc tu funguje turismus, šlo by zároveň o obecně prospěšnou věc.

Cyklistický nadšenec Václav Klaus mladší.

Například prolog v historickém centru Prahy?
To předbíháme. Ale pokud by se v Praze skutečně konal, nemůže vést z Proseka do Kobylis. Signál Gira jde do 171 zemí světa, pro televizi je vizuální stránka důležitá. Praze i Česku by poskytlo reklamu k nezaplacení. Města si za neuvěřitelné peníze platí turistické reklamy někde na CNN. Přitom Giro představuje hodiny času, během nichž se zabírají krásy města i země.

Ale ani taková Grande Partenza není levnou záležitostí. Irové za ni údajně zaplatili společnosti RCS, organizující Giro, částku tři miliony eur. Řekli jste panu Vegnimu, že Česko je ekonomicky jinde než Irsko?
O ceně jsme samozřejmě jednali. Oni nám něco nastínili a my jim řekli, co je pro nás reálné. Nakonec jsme se střetli někde na půli cesty. Teď obcházíme primátory a starosty měst, zda by o to měli zájem, a snažíme se tu částku naplnit.

O jakou částku jde?
Znám ji přesně, ale nemá cenu ji zatím vykřikovat do novin. Je tam prostor i pro privátní investory, ale všude na světě přichází většina peněz na takové akce ze startovacích a cílových měst či regionů. Máme nyní na své straně víceméně všechny lidi, kteří mají co do činění s českým sportem, například pana Kejvala a pana Janstu. S politiky to bude asi trošku delší jednání, ale uvidíme, jak dopadneme.

Usilujete o rok 2017, ovšem to se bude konat stý ročník Gira. Nechtějí si ho Italové uspořádat celý na svém území?
Oni tvrdí, že ani rok 2017 není pro zahraniční start nepřekonatelnou překážkou. Jinak by nám neposlali oficiální dopis, že jsme mezi jeho kandidáty. Nechceme jednat se starosty našich měst až o nějakém roce 2023, kdy už mohou být úplně jiní starostové, kteří by pak mávali nad pelotonem řetězem.

Ale neupínáte se na jediný rok.
Ne, jde o rok 2017 nebo potom. Samozřejmě, že jsou i další kandidáti.

Údajně Washington či Emiráty...
V Dubaji by to finančně bylo někde jinde, ale nevím, co by s cyklistickou karavanou v těch 50 stupních dělali. Už během letošního Gira pan Vegni na tiskové konferenci o plánech uspořádat start také ve východní Evropě hovořil. Vidí, že Češi jsou obrovští fanoušci cyklistiky. Když přijedete do Dolomit na Giro, tak je tam českých fanoušků pomalu víc než italských. Každé čtvrté auto má kolo na střeše, cyklistika tu má tradici a sílu.

Navíc výsledkově zažívá v Česku nebývalý boom.
Jistě. Máme jezdce, kteří dojíždějí do desítky na největších etapových závodech. A to ani nemluvím o Slovensku a o Saganovi.

Vy osobně každoročně do Itálie na Giro vyrážíte. Zamiloval jste si tento závod?
Já jsem závodně jezdil na sjezdovkách, ale to je sport, který se nedá provozovat na stará kolena. Kolo naopak mohu dělat pomalu do smrti, je to vytrvalostní, klidnější sport. Tak jsem na něm po třicítce začal. Ve škole jsme založili hobíkovský klub. A v květnu, když skončily maturity, jsme vždycky vyrazili na Giro – potrénovat a zároveň mrknout na závod. Hned napoprvé jsme viděli časovku na Kronplatz, nahoru po prašné cestě. Ty tisíce lidí a italský temperament, to bylo moc pěkné.

Však se o Giru říká, že je mnohem spontánnější než Tour.
Letos jsme při etapě do Madonny stáli na předposledním kopci. Tam je krásné, že půl hodiny před závodníky si ještě můžete sami vyjet na kole po trati. Což je na Tour údajně mnohem obtížnější, když kopce bývají zavřené i dva dny dopředu. Giro je daleko volnější. Připadáte si, že jste k závodu blíž.

Jeho kopce tedy pravidelně „testujete“ na vlastní kůži?
Hodně jsme jezdívali do Arabby, v jejím okolí jsme projeli úplně všechno, průsmyky Pordoi, Fedaiu, Giau, Falzarego. Pořádně těžká byla Fedaia z východní strany, když jsme ji měli jako třetí kopec dne. Je tam dlouho 18 procent a to už to potom moc nejede, převody nepřevody. Nejčastěji jsme vyráželi právě do Dolomit. Až poslední dobou, jak je to globální oteplení, tam v květnu neustále sněžilo a byla hrozná zima. Tak jsme se letos posunuli asi o 100 kilometrů jižněji.

Jakých vlastních výsledků na kole si nejvíce ceníte?
Asi dvakrát jsem skončil na Králi Šumavy v první pětině startujících a vyjel si první vlnu na další rok. Ale když přijedu na nějakou amatérskou ligu, jsou tam i v kategorii nad 40 let lidi, co mají ročně najeto 15 tisíc kilometrů. Takže když potom skončíte ve dvou třetinách startovního pole, je to dobré.

VIDEO: Ošklivý pád. Cyklistka vyhrála etapu, pak letěla na asfalt

Kolik máte letos najeto vy?
Zatím 4 500 kilometrů.

Což je pořád víc než Martina Sáblíková...
Ale ta je extrémním talentem s neuvěřitelným motorem. Kdyby se kolu věnovala ještě smysluplněji, dokáže na něm velké věci.

Kromě cyklistiky hrajete závodně šachy, v pražském přeboru. Jak jdou tyto dva sporty dohromady?
Nemlátí se. Daleko víc než z kola bývám skolený po šachovém mistráku. Z kola jste spíš příjemně unavení, vyplavíte endorfiny a máte chuť na pivo. Na kole mě ale trénink baví víc, v šachách žiju spíš z podstaty. Jako dítě jsem je hrával docela dobře.

Při simultánce jste remizoval také s mistrem světa Kramnikem.
Ale při simultánce hraje proti 20 lidem naráz. To je, jako kdyby měl světový cyklista v nohách o 200 kiláků víc než vy a vy byste se ho pak udržel třicet kiláků po rovině.

Dovedete šachy a cyklistiku skloubit i v jediný den?
V létě, když je víc času, jde o ideální kombinaci. Ráno se jedu zničit na kole a večer jdu na pivko a zahraju si s klukama bleskovky. Velmi silným šachistou je také slavný cyklista Bartoníček, který jezdil Závod míru. Na turnaji mě porazil. Možná by byly šachy pro cyklisty i zdravější a víc kolektivní činnost, než aby někde pařili na playstationu, což ti mladí na hotelu dělají.