Když se ještě na Velkou pardubickou chystal v roli žokeje i trenéra, říkával: „Poslední týden je šíleně hektickej.“ Nyní zůstal 65letý Josef Váňa pouze v roli trenéra a tvrdí: „Ty tlaky před Velkou jsou furt stejný. Ale za ty léta jsem si na ně zvykl. Navíc si od nich jedu odpočinout na dostihy do Milána.“
V úterý večer usedl za volant a na noc řídil směr Itálie, kde mu ve středu závodili čtyři koně. „Cestou si dám kapučíno a neusnu. Aspoň na den bude nápor před Velkou mírnější.“
V neděli ji zažije už nikoliv ze sedla, ale potřetí v řadě z tribuny.
Cuká to s vámi v hledišti?
Spíš v duchu furt nadávám, že to ti kluci jedou na hov.., že sám bych udělal něco jiného.
Jenže nic s tím nezmůžete.
Právě. Pro trenéra, který dřív jezdil, jsou to kolikrát muka. Dřív to bylo jiné. Jednou jsem jel Velkou s Tiumenem a startoval i můj syn. Skočili jsme taxis a jdeme přes Irskou lavici. Já ji chtěl podle plánu najíždět poslední, zato můj kluk na ní měl být druhý. A najednou koukám, že je vedle mě. Tak mu říkám: Ty debile, co tu děláš, tys měl být už támhle vpředu. Aspoň jsem ho mohl zdrbat rovnou na místě.
Teď musíte čekat, až dostih skončí. Hned po něm svým jezdcům vyčiníte, co udělali špatně?
No, někdy jsem až zbytečně emotivní a jezdci vytknu chyby i před lidma, což asi není moc fér. Je lepší si svůj výlev nechat až na potom, až mi trochu zchladne hlava.
Máte své oblíbené místo, odkud nejradši závod sledujete?
Mohl bych jít na ta nejlepší místa, ať už do klubu Taxis, nebo nahoru do čtvrtého patra, ale radši jsem někde na déčku (tribuně D) mezi lidma, co znám. Když tam řeknu sprosté slovo, nebo si pořádně zařvu, nikomu to nevadí. Horší by bylo, kdybych hlasitě zaklel ve čtvrtém patře třeba vedle prezidenta.
Co vše musí trenér v posledním týdnu před Velkou ohlídat?
Já hlídám hlavně nohy koní, aby na ně něco nevyskočilo a nějaký potkan je nekousl do šlachy. Taky aby byli na noc zadekovaní a nepřišli na Velkou chlupatí jako medvědi. Jde o běžné záležitosti, jen se dělají daleko pečlivěji.
Josef Váňa.
Důkladněji než jindy hlídáte i krmivo?
Když vám někdo bude chtít ublížit, můžete hlídat, jak chcete, a stejně to neuhlídáte. V Itálii měli občas koně problémy s kokainem a opiovými látkami. Nebo stačí, aby vám nějaký feťák nauzdil koně, a přes kůži se mu ty zakázané látky mohou dostat do těla. Ale snažím se takové myšlenky vytěsnit z hlavy, protože to bych se pak z nich musel zbláznit.
Předloni byl vítězný Nikas trenéra Popelky diskvalifikován, protože jeho krmení obsahovalo zakázaný kofein a theobromin.
S tím už pak taky nic nenaděláte. Věřím, že my máme krmení od té nejlepší firmy, vždyť krmí ve světě i vítěze největších dostihů. Proč by do toho krmení něco dávali, když by tím sami sebe zlikvidovali?
Do Velké letos vyšlete čtyři koně, s nimiž jste už ovládli první i poslední kvalifikaci...
... přesto z nich největší šance dávám No Time To Lose, který byl v kvalifikacích dvakrát druhý. Je z těch našich koní sice nejmenší, ale i nejlepší, i když Velkou ještě nešel. Já ho kdysi jako tříletého kupoval v Anglii s tím, že ji jednou vyhraje.
Až tak moc jste mu věřil?
Jo. Už tehdy běhal handicapy, delší než tři kiláky, a s 60 kily váhy byl schopný z posledního místa frčet domů (do cíle) jak raketa. Míval neduhy, že byl blbej a chodil pořád po boxu, ale jinak je to kanón.
Ange Guardian byl loni ve Velké druhý, ale letos jej brzdilo zranění zadního hlezna. Už ho nebolí?
Zdá se, že je v richtigu. Jakmile odněkud vytáhnete kostní úlomek, chce to čas, aby se vše zahojilo.
Když nyní zkraje týdne opakovaně pršelo, co jste si myslel?
Říkal jsem si: Hlavně ať není v neděli moc velké teplo. V letních horkých dnech naši koně nikdy moc neutíkali. Těší mě, že se ochladilo. Sám jsem jezdil v dešti rád, myslel jsem si vždycky, že mi prší štěstí. Jo, divákům přeju v neděli hezké počasí. Ale není dobré, když svítí sluníčko při nájezdu na taxis. Ten stín, co pak taxis vrhá, koně trochu plete. I když až na nějaké tři slabší koně je letos pole natolik kvalitní, že by problémy mít neměli.
Josef Váňa.
Hitem jsou tři zahraniční účastníci z Francie. Pamatujete podobně kvalitní konkurenci?
Ne. Virtuse d’Estruvala, co ho jezdí Faltejsek, jsem viděl třikrát na vlastní oči, a to je prostě bůh. Prakticky neudělá na skoku chybu, je polokrevákem, který se pro dostihy narodil. Ve Francii těží z 200letých zkušeností s polokrevným chovem a mají čím dál lepší koně. Proto i celé Irsko a Anglie dnes vyhrávají velké překážkové dostihy s francouzskými koňmi. Stejné to bude časem i u nás. Orphee de Blins (vítězka Velké z let 2012-14) byla jen předzvěstí toho, co přijde.
Překvapilo vás, že žokej Faltejsek letos odmítl znovu osedlat obhájce titulu Charme Looka a dal přednost Virtusi d’Estruvalovi?
Ne. Faltejsek je velmi zkušený žokej a ví, co dělá. U pana Macaira před třemi lety ve Francii pracoval ve stájích a už tehdy říkal, že Virtus by byl do Pardubic jako vyšitej.
Je tedy největším favoritem?
Honzovy zkušenosti a kvalita toho koně znamenají hodně. Ale nikde není psáno, že Velkou musí vyhrát největší favorit. Se Železníkem jsme kdysi taky spadli na šestce a bylo po nadějích. Velká se vyhrává, až proběhneš cílem.
Máte nastudované, jak francouzští koně během dostihů reagují, aby vás ničím nepřekvapili?
Jo, mí žokejové pořád čumí na videa. Budou dokonale připravení, když půjde o to během vteřiny se rozhodnout a udělat něco jinak.
Vycítí už i vaši čtyři koně, například podle určitých rituálů, že se velký dostih blíží?
Já do koňské hlavy nevidím. Ale Železník, když přijel ve 13 letech do Pardubic, hodil si hrbem a udělal kozla, zatímco doma předtím lezl jako starý znechucený důchodce. Atmosféra po příjezdu do Pardubic může na koně působit, Železník tam vždycky pookřál. Někdy až moc. Když byl mladý, shodil ještě před dostihem svého žokeje, který se při tom zranil. Proto jsem se poprvé dostal do jeho sedla.
Zato váš další legendární kůň Tiumen byl i před Velkou pardubickou pohodářem.
Jo, Tiumen byl pan učitel, na tom mohly jezdit děti. I pózovat při fotografování se naučil.
Viděl jste ho v poslední době?
Ne. Naposledy, když jsem ho odvážel do zámecké zahrady pod Benešovem, kde je v penzi. Půl dne jsem tam bloudil, než jsem se na to místo dostal. Později už jsem neměl čas za ním zajet. Ale ke hrobu Železníka, když jsem zrovna ve Světlé Hoře, se pravidelně zajdu podívat.
