Mohla být pyšná, že po přepadení a operaci pořezané ruky vůbec oživila svou kariéru a vrátila se do grandslamového finále. Při závěrečném proslovu sklidila v Laver Areně skoro stejný aplaus jako šampionka.
Jenže coby soutěživá sportovkyně přirozeně cítila obrovské zklamání z porážky.
„Trvalo mi delší dobu, než jsem se s ní smířila,“ řekla na sobotní tiskové konferenci v Melbourne Parku. „Od příjezdu do areálu jsem si na loňský ročník, finále i ceremoniál vzpomněla mnohokrát. Všechno se ve mně zase mísilo. Slzy štěstí doprovázely slzy smutku. Ale celkově jsem odehrála super turnaj.“
Ani se nenadála a v pondělí zahájí už své jedenácté Australian Open. Poté, co se v Brisbane protloukla do semifinále, odhlásila se z podniku v Adelaide a raději se vypravila do Melbourne, kde natrefila na ošklivě zamořené ovzduší, jež způsobily požáry planoucí na východ od metropole státu Victoria.
„V úterý a ve středu nebyly ani pořádně vidět budovy, připadala jsem si trochu jako v Číně. I když ten pach se dost lišil. Byl cítit kouř, jako když grilujete.“
Podmínky ji - astmatičku - poněkud znepokojily.
„Jeden den jsem trénovala v hale, druhý den na větším kurtu se zataženou střechou. Kdykoliv je šance chránit si zdraví, využiju ji. Samozřejmě s sebou mám svoje léky.“
V polovině týdne se naštěstí spustil déšť a vzduch se pročistil.
„Jsem ráda, že je zase vidět nebe. Stejně jako všichni.“
V Melbourne ji doprovází nový německý fyzioterapeut Florian Zitzelsberger. Po náročné přípravě, jejíž kondiční části velel čerstvě najatý Slovák Ivan Trebatický, ji pobolívaly svaly, loni poraněné předloktí už nikoliv.
„Už na paži nemusím nosit elastický rukáv, což mě těší. Všeobecně teď mám často radost. I z tenisu.“
Kateřina Siniaková
Devětadvacetiletá levačka nejásala snad jenom z losu, který jí přisoudil krajanku Kateřinu Siniakovou.
„Katka je nebezpečná soupeřka, moje rychlá hra jí sedí. Dobře se hýbe, vrací zpátky ránu. Hrát s Češkou hned v prvním kole není úplně nejlepší, ale co naděláme?“
