Zemřela Věra Čáslavská, sportovní legendě bylo 74 let |
Narodila se 3. května 1942 v Praze, tedy čtyřiadvacet dnů před útokem na říšského protektora Reinharda Heydricha. V patnácti letech ji do gymnastického umění začal zasvěcovat trenér Vladimír Prorok. A ona mu to po pouhých čtyřech měsících vrátila vítězstvím na mistrovství republiky dorostenek.
Zkrátka se uměla skvěle do něčeho položit. „Na prahu sedmdesátých let jsme se sešly při dálkovém studiu na FTVS. Věra toho pro gymnastickou minulost moc neuměla, ale stačilo jí velmi málo a hrála basket nebo tenis, jako by to dělala odmalička. Měla dáno od přírody,“ vzpomínala na Čáslavskou bývalá gymnastka a trenérka Miluše Nekvasilová.
  |
Prvního z velkých úspěchů dosáhla Věra Čáslavská na olympijských hrách v Římě v roce 1960. Tam se do medailových kronik zapsala stříbrem z kategorie družstev, jako jednotlivkyně skončila osmá ve víceboji žen a šestá na kladině.
O čtyři roky později už „cinkaly“ první zlaté. V Tokiu obsadila nejvyšší stupínek celkem třikrát (víceboj, přeskok, kladina) a ve družstvech skončila druhá. „Věra byla výjimečná v tom, že uměla v pravou chvíli předvést maximální výkon. A dovedla to zopakovat, takzvaných nezdarů měla strašně málo,“ vzpomínala v roce 2011 trenérka Jaroslava Matlochová, jež po třech zlatých medailích Čáslavské v Tokiu převzala její vedení od Proroka. „A uměla zariskovat, ale i rozpoznat, kdy riskovat netřeba,“ dodala.
Čáslavské se rozjížděla slibná sportovní kariéra, ale zároveň ji znepokojovala politická a občanská situace v Československu.
Věra Čáslavská (2015).
A kvůli tomu v červnu 1968 podepsala Dva tisíce slov – dokument, obsahující podněty, které šly za rámec Akčního programu KSČ. Tento dokument stál proti Sovětskému svazu a jeho snahám o potlačení reforem v ČSSR. Bohužel byl i jednou z příčin letních událostí.
Bojovala v Mexiku, myslela na domov
Celý svět se těšil na letní olympijské hry v Mexico City v roce 1968. Tedy letní… olympiáda byla v říjnu. Ale možná dobře, že se konala až na podzim. Jinak se také mohlo stát, že by na ně výprava z ČSSR neodcestovala.
Do Prahy totiž 21. srpna dorazila vojska Varšavské smlouvy, která přijela potlačit československý pokus o reformu socialismu – Pražské jaro. „Obětovala bych všechny své medaile za letošní vítězství. Protože nebojujeme jen za sebe, ale za nás za všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství,“ řekla před cestou na hry.
Věra Čáslavská ukazuje v roce 2010 pamětní medaili za fair play, kterou dostala v roce 1989 v Paříži.
Čáslavská, plná dojmů z obsazení vlastní země, na olympiádě zaútočila nejlépe, jak mohla. Nenáviděný Sovětský svaz (ve formě soupeřek) porazila na hlavu celkem třikrát z šesti pokusů (bradla, přeskok, víceboj), zlatá byla i ve čtvrté disciplíně – prostné, tam si ale první místo rozdělila s reprezentantkou SSSR Larisou Petrikovovou. K tomu skončila ještě dvakrát stříbrná.
A při příležitosti předávání medailí za prostná cvičení se zrodilo slavné protestní gesto.
Při hraní sovětské hymny pro druhou zlatou medailistku Petrikovovou si „vychutnala“ svůj tichý protest a odvrátila hlavu. Nejen v hale tento posunek okamžitě všichni pochopili.
To bylo také její poslední sportovní vystoupení, v Mexiku ukončila kariéru. Ale vrátila se domů, do Československa, ačkoliv ji od toho mnozí odrazovali.
Záběry z prostné a medailový ceremoniál:
„Byla jsem ráda, že lidé mohou prostřednictvím sportu pozvednout hlavu. Možná jsem tehdy mohla zůstat venku, v té době utíkalo hodně lidí, ale nechtěla jsem zklamat ty, pro které jsem se stala určitým symbolem. Kořeny mám přece tady. Cvičila jsem hlavně pro lidi – peníze jsme za úspěchy neměli, ale ty by mne stejně nemohly motivovat. Mě motivovali lidé, kteří mi psali povzbuzující dopisy. V roce 1968, kdy nás Rusáci dostali na kolena, to pro ně bylo důležité,“ přemítala slavná gymnastka.
Odpor chtěli komunisté potlačit, podpis ale neodvolala
Jak Dva tisíce slov, tak i gesto na stupních vítězů, samozřejmě vnímala vládnoucí garnitura jako provokaci. A místo toho, aby se československé hvězdě postavil pomník, začal svou zlatou sportovkyni ignorovat.
Pustila se do studia FTVS, pět let ale nemohla najít práci, upadala v zapomnění. Navíc na ni komunističtí funkcionáři naléhali, aby svůj podpis odvolala. Ale to nikdy neudělala.
A nakonec se do „svého“ Mexika vrátila. Mezi roky 1979 – 1981 tam žila i se svým manželem Josefem Odložilem, známým běžcem, kterého si během olympiády v tamní katedrále před sto tisíci lidmi vzala. S Odložilem se ale sedm let po návratu z amerického kontinentu rozvedla.
V prosinci roku 2010 dostala Věra Čáslavská na japonské ambasádě Řád vycházejícího slunce. K ocenění jí gratuloval i Václav Havel.
Po roce 1989 se stala poradkyní prezidenta Václava Havla, a později i předsedkyní Českého olympijského výboru. Ale po útrapách za komunismu přišly i trable zdravotní. V dubnu 2015 jí sdělili lékaři smutnou zprávu: „Máte rakovinu slinivky, paní Čáslavská.“
Na její následky zemřela 30. srpna 2016.
Dodnes si její hrdinský čin připomínají i největší zahraniční média mezi jinými i BBC, Guardian nebo New York Times. Bohužel řada médií se v datu protestu mýlila, svou vzpomínku a půl století starou událost zveřejnili 20. října, podle archivů se prostná konala opravdu až o pět dní později.
