Telefon nepustí z ruky. "Musím být na drátě, abych mohl hned vyrazit. To břicho už je fakt strašně velký, každou chvíli to musí být," usmál se osmadvacetiletý Synek, který už oslavil historické zlato s přítelkyní a maminkou. "Chvíli jsme poseděli, dali si šampaňské. Větší oslavy budou až po narození potomka. Teď bych ještě spal, jsem v útlumu, mám přehozený rytmus. Na dnešek jsem spal sotva dvě hodiny," přiznal.
I během šampionátu pro něj bylo těžké odpoutat se od myšlenek na partnerku Pavlu. "Když jsem šel závodit, vypínal jsem telefon, abych se soustředil. Nicméně v podvědomí to pořád bylo a hned po závodě jsem kontroloval zprávy, jestli už nejedeme do porodnice. Jenže bych jí stejně nepomohl... Ale podporovala mě, psala, abych se soustředil jen na závody – až přijedeš, budeme řešit miminko," uznale pokýval hlavou.
Spojení "mistr světa Ondřej Synek" mu zní krásně. "Jo, poslouchá se to super! Je to výsledek desetileté práce, kdy jsem začal jezdit v mužích, a šestiletého snažení na skifu. Od té doby jsem byl rok co rok na bedně, ale teprve teď mi to vyšlo beze zbytku," pravil spokojeně.
Pomohl mu Jan Železný
"Podařilo se mi splnit jeden z mých sportovních cílů, tím druhým je vítězství na olympiádě v Londýně," řekl jasně Synek, který věří, že poslední triumf mu do budoucna hodně pomůže.
Prolomil totiž bariéru. "Zjistil jsem, že fyzicky jsem na to měl už dřív, ale vždycky mi chyběl kousíček v hlavě. Proto mi hodně mi pomohlo, když jsem si přečetl rozhovor s Janem Železným – říkal, že člověk o sobě nesmí ani na chvíli zapochybovat. A má pravdu! Řekl jsem si, že když jsem letos vyhrál všechny závody, není důvod, abych nevyhrál mistrovství světa."
Včera strávil hodinku v loděnici ČVK Praha se svým vzorem Václavem Chalupou, který tam opravuje veslařské lodě, dnes bude coby člen pražské Dukly ministrem obrany Alexandrem Vondrou povýšen do hodnosti nadporučíka. Pak už si bude užívat dovolenou. "Budu nabírat síly, taky se musím naučit přebalovat a tak."
"Ještě bych se chtěl omluvit celému národu," překvapil. "V té euforii jsem si u jezera Karapiro při hymně zapomněl sundat čepici, rád bych to někdy napravil," řekl.
Třeba v Londýně? "Tam především," usmál se.
