Kdo je Anna Kellnerová?
|
V pořadu Host Lucie Výborné se věnovala hlavně podrobnostem o svém působení ve světě jezdců a jezdkyň.
„Většinou není den, kdy bych nebyla s koňmi. A je to úžasné, že s nimi můžu trávit tolik času. Před závody je to nutné, musí mít pravidelný režim a trénink. Musím je připravovat a jezdit,“ říká Kellnerová o svém vztahu k ušlechtilým zvířatům.
Ta působí v týmu Prague Lions, se kterým se ve velkém předstihu dostala na finále celé soutěže, konající se v prosinci v O2 aréně. Má už ale česká reprezentantka vybraného koně, s nímž pojede?
„Ve stáji mám víc koní, je to trochu jako fotbalový tým. Jsou hráči, kteří vás podporují zezadu, a potom hráči, kteří umí skórovat. Ve stáji máme dva koně, se kterými si můžeme myslet na velmi dobrý výsledek. Takže i když máme více koní, tak vždycky jsou jenom jeden či dva koně, se kterými můžeme jít na ten nejvyšší level,“ konstatuje Kellnerová.
Jezdectví se věnuje už od dětství, má čtyři tituly mistryně republiky v parkuru. Dva získala jako juniorka, dva v kategorii mladých jezdců. Ale jak říká, v životě potkala zatím jen dva koně, se kterými si mimořádně sedla.
Jezdkyně Kellnerová bude závodit doma. ‚Půjdeme do toho naplno,‘ říká |
„Kašmír byl první kůň, se kterým jsme si vzájemně pomáhali v parkuru. Dosahovali jsme výsledků, na které jsme v té době ani nemysleli. Vzájemně jsme spolu rostli. A já jsem si opravdu myslela, že na podobného koně už nikdy nenarazím. Potom jsem narazila na Classica, s nímž se mi stalo to samé, co s Kašmírem, akorát na nejvyšším levelu,“ vzpomíná na své „osudové“ koně mladá závodnice.
I koně mají fyzioterapeuta
Jezdec ale může koni parkur znepříjemnit, a to nejen tehdy, když udělá chybu. „Když jsem nervózní, tak kůň to ze mě cítí, a neví, jak má reagovat. Nechápe, proč jsem až tak nervózní. Neví, jestli je tam nějaké nebezpečí, protože on zná napětí, ale pokud to nekontroluji, tak neví, co se děje,“ prohlašuje o vztahu kůň – člověk Kellnerová.
  |
Mladá hvězda se kromě jízdy věnuje i managementu stáje. „Já to přirovnávám k fotbalu. Fotbalový tým musí mít svého manažera, ten se stará o výživu fotbalistů, o protahování, fyzioterapii, o doktory. V našem případě i o kováře. U koní se často stává, že se všechno soustředí na koně, a na jezdce se zapomíná. Neví se, že má jezdec něco skřípnuté, a pokud nejde k fyzioterapeutovi, tak se tím ovlivní i pohyb toho koně.“
„Pro mě je to obrovský závazek, že mám tu možnost to dělat na takovéhle úrovni a hrozně moc to pro mě znamená. Beru to tak, jak to je, se strašnou pokorou, jsem vděčná svým rodičům, kteří chtějí, abych byla šťastná,“ děkuje rodině.
Jak vidí své šance na olympijské hry v Tokiu? „My jsme začali přípravu tento rok, kvalifikace začínají v lednu 2019 a budou až do prosince. Česká republika nemůže automaticky vyslat jezdce, patříme do skupiny dvanácti nebo třinácti zemí, a abych jela na olympiádu, musím být první nebo druhá.“
V soutěži Global Champions přináší jezdcům těžkosti hlavně to, že jedou za tým, a nemohou spoléhat jen sami na sebe. „To je kouzlo našeho týmu. Každý tam jde s tím, že jde odevzdat maximum, ale ne vždycky se to podaří. Občas se to nepodaří mně, občas evropskému šampionovi. Dokážeme se navzájem ale podržet, v tom jsme hrozně silní,“ dodává Anna Kellnerová.
