Jsou sportovní nadšenci, kteří své vášni propadnou v útlém věku, trénují několik hodin denně a stíhají cíl, k němuž se kolikrát ani nepřiblíží.
Pak je zde třeba Vítězslav Sedlák, šipkař, jemuž stačí trénovat pár hodin dvakrát týdně. „Nechci si šipky častým drilováním zhnusit,“ říká s širokým úsměvem chasník, jehož živobytím je navažování chemikálií v gumárenském průmyslu.
Před pár dny dokázal tenhle 29letý hráč oddílu Mustang Brno vyhrát zaváděcí ročník české Tipsport Premier League, soutěže vzniklé během jarní karantény, kdy každý z desítky vybraných borců hrál u sebe doma a dění snímaly webové kamery. Rozhodující boje mohli sledovat i diváci stanice Nova Sport 2.
„Zpočátku jsem byl strašně nervózní. Časem jsem si zvykl, ruka se mi uklidnila a do finále jsem šel s naprosto čistou hlavou,“ řekl vítěz.
  |
První šipky mu daroval hospodský, v jehož podniku si byl Sedlák jako osmnáctiletý teenager poprvé zahrát s kamarádem. Oblíbená zábava mnoha návštěvníků barů a heren ho chytla tak, že první rok na sobě pracoval i pět hodin denně. Tak se dostal na úroveň, která ho dostala do reprezentace i na startovní listinu české „koronavirové“ Premier League. Pro sebe vyhrál první místo a pro charitativní účely vybojoval bezmála 100 tisíc korun, o jejichž osudu jako vítěz mohl rozhodnout.
„Vybral jsem, že peníze půjdou postiženým dětem u nás v Uničově. Byly zavřené stejně jako my všichni v karanténě a vytrpěly si dost,“ pravil první český vládce šipkařské Premier League.
Trénink už si v posledních letech dávkuje daleko pečlivěji. „Věnuji mu tři, čtyři hodinky týdně. Důležité jsou turnaje a vyhrát se. Pak už to máte v ruce. Nejvíc je potřeba vyhnat nervozitu z hlavy, ta dělá v šipkách devadesát procent,“ líčí.
Za přáteli do hospody si zajde zahrát dodnes. „Bez toho to nejde,“ řekne.
Pivo či panák před hrou padnou vždy
Uničov spadal v březnu do jedné z nejvíc koronavirem zasažených oblasti v zemi. V uzavřených městech a obcích se smělo jen nakoupit, nikdo nemohl vycestovat mimo oblast. Vítězslav Sedlák toho využil nejen ke sledování filmů, ale taky k tréninku u terče.
Samozřejmě s rozumem, jak je jeho zvykem.
Začátek Premier League se i tak trefil do doby, kdy měl naházeno víc než obvykle. „V pondělí nám oblast otevřeli a v sobotu mi zavolali, že se uvolnilo jedno místo, jestli nechci hrát. Byl jsem náhradník,“ podotkl.
Ve svém domě má pěknou hernu s dvěma terči. Stačilo instalovat webovou kameru, která jeho počínání snímala pro televizní přenos a pro ostatní soupeře, a mohlo se začít.
„Zpočátku bylo hodně nepříjemné, že jsem nemohl vidět soupeře, proti kterému jsem hrál. Byl vidět jen terč, nedokázal jsem se s tím sžít. Navíc jsem velký stresař. Bojoval jsem s nervozitou z kamer. Pak jsme se dohodli na přidání ještě jedné kamery, takže jsme se navzájem viděli, a to mi přidalo. Když se hecuje váš soupeř, vyburcuje to i vás,“ popsal svůj postup turnajem jeho vítěz.
Kvůli hraní na pódiu by trénoval i víc
Rozdíl mezi českými šipkami a skutečnou Premier League, která se hraje na britských ostrovech ve sportovních arénách, popisuje Sedlák jako rozdíl mezi českým a anglickým fotbalem. S tím rozdílem, že na české ligové soutěže šipkařů nechodí ani tak málo lidí jako na kopanou v současné době.
I s ohledem na to hrál zástupce brněnského Mustangu českou verzi slavné soutěže. V minulých letech se v Praze objevily největší hvězdy světových šipek, konala se zde exhibice před plnou halou, ale z reprezentantů se jich za hranicemi prosadila jen hrstka; namátkou známý Karel Sedláček nebo juniorský mistr světa Adam Gawlas. Sedlák věří, že akce jako Tipsport Premier League české šipky propagují a posunují.
„Kdyby šlo jen o kvalitu, tak pár desítek hráčů bychom u nás našli, kteří by se dokázali měřit se světem. Dvacet určitě. Kdyby do toho začali bušit, měli by na to, aby se prosadili. Měli by sponzora a možnost jen házet a házet. Potřebovali bychom se otrkat, protože před velkým publikem jsme nikdo z nás nehráli, a mohli bychom být rovnocennými soupeři. Třeba jako Karel Sedláček, který nám prošlapává cestičku,“ domnívá se Sedlák.
Ve svém případě netuší, co by s ním prostředí ve velkých arénách udělalo. Na žádném z turnajů s přítomností hvězd zatím nehrál.
„Z desítky těch, co jsme teď hráli Premier League, stáli na velkém pódiu jen Pavel Jirkal a Adam Gawlas. Ti do toho šli jako favorité. Gawlas určitě. Je to kluk z Návsí u Jablunkova, student, ten má čas hodně trénovat,“ zmíní Sedlák.
Předčit je dokázal možná i díky doušku na uklidněnou, což je v prostředí šipek oblíbený a platný lék na nervozitu. „Na sobě mám vyzkoušené, že čím víc bych pil, tím hůř bych hrál. Ale spousta hráčů vám řekne, že pivo před hrou musí proběhnout. Uklidní to ruku a hlavně hlavu. Já pivo nepiju. Jsem na panáky,“ říká o sobě uničovský šipkař.
Jeho vzorem je Gary Anderson. Kdyby měl možnost poměřit se s ním (nebo s kýmkoliv jiným z elity), je si jist, že by přidal i víc hodin tréninku. „Tam už by nebyla šance si šipky znechutit. To je o něčem jiném. Dotáhnout to co nejvýš je snem každého šipkaře. Když chcete něco dokázat, musíte tomu i něco obětovat,“ vypráví Sedlák.
V dresu „svých“ Mustangů ho aktuálně čeká ligová soutěž, na konci června se hraje v jejich domácí hospodě v Jundrově, Pak se české soutěže nejspíš přeruší.
Zda mu prvenství v Premier League otevře některé z dveří Sedlák netuší. „Nikdo neví. Pořád doufám, že nás sponzoři v Česku začnou podporovat,“ přeje si.
Za první místo vydělal tři tisíce
Nizozemec Michael van Gerwen si loni za prvenství v Premier League přišel na čtvrt milionu liber, celkově se v této soutěži na odměnách rozdá 825 tisíc liber. Sedlák si jako český vítěz odnesl tři tisíce korun.
„Pro peníze jsme to nedělali,“ říká zcela vyrovnaným hlasem. „Dělali jsme to pro dobrou věc a pro české šipky,“ hlásí.
Soutěž měla i charitativní podtext, když její partner dal za každou naházenou „stoosmdesátku“ do banku 500 korun. Celkově se vybralo 92 500 korun, a kdo „stoosmdesátek“ zaznamenal nejvíc, měl právo rozhodnout, kam peníze půjdou.
Sedlák jich zaznamenal 34, o jednu víc než David Písek. Jako obdarované vybral postižené děti. Trénuje u sebe doma, kam za ním dojíždějí i spoluhráči z Mustangu Brno. Vyhradí si víkend na trénink a hrají.
„I když u terče stojíme každý sám, určitě je důležité trénovat spolu. Nutí nás to k lepším výkonům,“ líčí Sedlák. „Na začátku si řeknu číslo, které musím šesti šipkami zavřít. Začínám na 170, a když se mi to povede, jdu o pět bodů nahoru. Trénuji si triple nebo dvojnásobky, kterými zavíráme,“ popisuje.
Populární zvonění, oznamující v barech hozený trojnásobek na elektronických terčích, se u něho v herně neozývá. Přední hráči používají ocelové hroty a háží do sisalových terčů.
„Tam se neozývá nic. Jen to zaduní,“ usmívá se 29letý šipkař.
