Parádní přetahovaná na závěr Vuelty. Etapu má Groves, Kuss červený dres

Groves byl v posledním dějství největším favoritem, letos už vyhrál dvě etapy Vuelty, měl mu sedět rovinatý závěr a očekávaný hromadný dojezd. Ovšem že vyhraje takovýmto způsobem?

Na to by si ani nikdo nevsadil.

Groves se totiž neschovával v pelotonu, ale naskočil si do pětičlenného úniku, v němž figurovali i Remco Evenepoel z Quick-Stepu či Filippo Ganna z Ineosu.

Šlo o strhující přetahovanou. Chvíli měli uprchlíci náskok až třicet sekund, pak klesl na patnáct, načež zase narostl.

Se sekundami k dobu dorazili až na cílovou rovinku. Na té však začali taktizovat a peloton už byl u nich.

Tou dobou zaútočil Evenepoel a pokoušel se o čtvrté etapové vítězství. Jenže Groves byl hned za ním.

Australan si počínal skvěle takticky. Zprvu jel za Belgičanem a nechal ho, aby mu rozrážel vzduch. Zabral až tehdy, když Evenepoel začal odpadat a do cíle zbývalo zhruba dvě stě metrů.

Kaden Groves z Alpecinu si jede pro triumf v poslední etapě španělské Vuelty.

Groves rozkmital své silné nohy a získal pár metrů k dobru. Což mu už stačilo. Za ním se ještě hnal Ganna, jenže už neměl nárok. Třetí byl Nico Denz z Bory.

„Samozřejmě, že jsem si nepředstavoval, že vyhraju takovýmto způsobem,“ usmál se 24letý jezdec Alpecinu. „Dnes jsem chtěl etapu, ale také udržet zelený dres. Věděl jsem, že mě Remco může ohrozit, takže jsem musel do úniku za ním.“

„Byl to těsný sprint. Ohlíželi jsme se po sobě, až k nám dojel peloton. Věřil jsem si, věděl jsem, že ještě můžu přidat. Remco mi v tom dost pomohl, skvěle to rozjel,“ dodal.

Groves si tak připsal šestnáctý profesionální triumf a třetí na letošní Vueltě. Navíc se stal prvním Australanem, který ve Španělsku získal zelený dres. V bodovací klasifikaci měl 79bodový náskok na druhého Evenepoela.

„Speciální,“ vydechl. „Musím poděkovat týmu, bez něj bych nic takového nedokázal. Prožili jsme mimořádné týdny.“

Oslavy Jumbo-Visma

Až na strhující závěr na okruzích v centru Madridu o tak dramatickou etapu nešlo. Prvních padesát kilometrů? Ty byly vyloženě odpočinkové, nesly se v duchu velké slávy.

Cyklisté se – jako tomu v posledních dnech závodů Grand Tour bývá – rozjeli vlažným tempem, bavili se mezi sebou a rozebírali, co všechno zažili.

Ti nejúspěšnější pak oslavovali. Držitelé trikotů nejprve vyjeli před peloton, chytili se za ramena a pózovali pro fotografy.

Tým Jumbo-Visma během poslední etapy španělské Vuelty.

Poté se před hlavní pole posunula sestava Jumbo-Visma, která nejprve vytáhla transparent na počest kolegy Nathana van Hoydoncka, jenž měl nedávno nehodu v automobilu, posléze ale i ona přeci jen spustila oslavy.

A měla proč.

Nizozemská stáj si letošní Vueltu zcela podmanila. Zejména v horách vládla a v mnohých etapách si se soupeři vyloženě hrála.

S pěti dílčími triumfy se stala nejúspěšnější sestavou letošního ročníku, vyhrála týmovou klasifikaci a v celkovém pořadí kompletně obsadila pódium. Za prvním Kussem byl o sedmnáct sekund Jonas Vingegaard a o 1:08 minuty Primož Roglič.

Obdivuhodný počin.

Jumbo se na Vueltě zároveň zapsalo do historie cyklistiky. Ještě žádný tým v jedné sezoně nevyhrál všechny tři Grand Tour. Tedy až doteď. Roglič opanoval italské Giro, Vingegaard Tour de France a Kuss nyní slaví na Vueltě.

VÍTĚZOVÉ GRAND TOUR. Jonas Vingegaard ve žlutém dresu z Tour, Sepp Kuss v červeném z Vuelty a Primož Roglič v růžovém z Gira.

Pro devětadvacetiletého Američana se jedná o životní triumf. Dlouhá léta si plnil roli superdomestika do hor, s kterou byl i podle svých slov spokojený.

„A ani na Vueltu jsem nejel s tím, že ji vyhraju,“ říká Kuss, který je prvním zámořským vítězem Vuelty od Chrise Hornera, kterému se to podařilo v roce 2013.

Jenže se stalo. Kuss ze začátku Vuelty nic neztrácel, naopak po triumfu v šesté etapě získal sekundy k dobru a o den později oblékl červený dres. Ani tehdy ale ještě nevěřil.

„Že do toho půjdu jsem si řekl až po desáté etapě (časovce) a třinácté na Tourmalet. Od té doby jsem se cítil skvěle, každý den jsem si zvyšoval sebevědomí a říkal si, že by mi to mohlo vyjít,“ líčí.

Což se mu splnilo. „Pořád nenacházím slova. Prostě neuvěřitelné. A teď to pořádně oslavíme,“ těší se Američan.

Bojovný Evenepoel

Za trojicí Jumbo-Visma následovali v celkové klasifikaci domácí závodníci Juan Ayuso z UAE (+3:44), jenž se stal zároveň držitelem bílého dresu, Mikel Landa z Bahrainu (+4:03) a Enric Mas z Movistaru (+4:14).

Další jezdci na celkové pořadí už měli manko podstatně výraznější. Sedmý Aleksander Vlasov z Bory zaostal za Kussem o 8:19 minuty.

Že se v popředí celkové klasifikace objeví i jeho jméno, doufal také Remco Evenepoel z Quick-Stepu, obhájce loňského titulu.

Třiadvacetiletý Belgičan však vyhořel ve třinácté etapě na Tourmalet, v níž nabral více než sedmadvacetiminutové manko. Od té doby se soustředil na etapy a boj o puntíkatý dres.

A v těchto úkolech si vedl podstatně lépe.

Evenepoel si od výpadku šestkrát skočil do úniků, v nichž pilně sbíral body a nakonec zcela jasně opanoval vrchařský žebříček, druhý Vingegaard měl na něj 84bodové manko.

Belgický cyklista Remco Evenepoel (Quick-Step) zdraví po 15. etapě diváky v puntíkatém dresu pro nejlepšího vrchaře Vuelty.

Dařilo se mu i v etapách, po triumfu ve třetím dějství přidal další prvenství ve čtrnáctém a osmnáctém a i on tak patřil mezi nejvýraznější postavy letošního ročníku.

Závodu se účastnili i dva Češi. Jan Hirt z Quick-Stepu si plnil hlavně týmové úkoly pro Evenepoela a žádného výrazného výsledku nedosáhl. V etapě byl nejlépe šestnáctý, v celkové klasifikaci skončil 59. se ztrátou 2:29 hodiny.

Michal Schlegel z Caja Rural se nejvíce ukázal v devatenáctém dějství, v němž strávil 150 kilometrů v úniku a stal se bojovníkem dne. Celkově byl 114. s mankem 3:43 hodiny.