O’Connor znovu ztrácel, ale vedení udržel. Triumf slaví Soler, van Aert končí

Už popáté v tomto ročníku byl Soler účastníkem úniku dne. Znovu už daleko před cílem vypadal, že v něm nezbyla ani kapka sil. Když ale nastoupil, jeho zbylí dva souputníci z úniku nedokázali reagovat. A Španěl si tak jel pro své třetí vítězství na domácí Grand Tour.

„Zkoušel jsem to v posledních dnech tolikrát a teď jsem to konečně dotáhl do cíle,“ ulevil si po dojezdu.

Na svazích závěrečného stoupání se mezitím odehrávala bitva o celkové vítězství. Jak závodníci stoupali výš a výš k jezerům Covadongy, houstl pro Asturii typický déšť a jezdci se jeden po druhém ztráceli v husté mlze. A houstla i atmosféra mezi favority.

Odvážný nástup zkusil Mikel Landa (Quick-Step), několikrát zkoušel své soupeře Enric Mas. Lídr Movistaru jede možná nejlepší závod své kariéry, útočí neúnavně a s lehkostí. Naopak Roglič (Red Bull-Bora) byl celé stoupání v defenzivě, odjíždějících soupeřů se jen pasivně držel a žádné vlastní akce nezkoušel.

Marc Soler se škrábe do cíle šestnácté etapy Vuelty.

Přesto mu aktivita jeho konkurentů přinesla zisk. Už jen pouhých pět sekund ho dělí od červeného dresu, který i v úterý statečně bránil O’Connor, Australanovy síly se ale s přibývajícími dny závodu viditelně tenčí.

Následující dva dny se je O’Connor může snažit znovu nabrat, středeční etapa by měla přát sprinterům, čtvrteční zase úniku.

Do případného souboje sprinterů ve středu ale už nezasáhne ten nejlepší z nich. Van Aert byl v šestnácté etapě součástí úniku, v technickém sjezdu se ale nevyvaroval pádu. Belgičan pak s bolestivým výrazem a naříkáním seděl v autě svého týmu Visma, zatímco mu lékař ošetřoval poraněné koleno. Přesto musel držitel dvou ceněných dresů nakonec závod opustit.

Mathias Vacek (Lidl-Trek) dokončil šestnáctou etapu na 75. místě se ztrátou téměř 27 minut na Solera, Pavel Bittner (DSM) dorazil do cíle o tři minuty později jako šestaosmdesátý.

Jak se vše odehrálo

Těžký start třetího týdne. Hned po volném dni si organizátoři připravili na závodníky jednu z nejtěžších zkoušek 79. ročníku. 182 kilometrů a 4000 metrů převýšení na trase z Luanca k Lagos de Covadonga nabízelo šance úniku, především ale mělo prověřit formu favoritů.

Profil šestnácté etapy Vuelty

Rychle do hor! Krátce po poledni bylo na startu v přímořském Luancu jen kolem dvaceti stupňů, peloton se tak nejspíš potřeboval zahřát a za první hodinu závodu přelétl 47 kilometrů, které ovšem rozhodně nevedly jen po rovině. Na vysokém tempu měly svůj podíl i zběsilé pokusy o vytvoření úniku, které Wout van Aert v jednu chvíli odnesl i pádem.

Adepti na puntíky pospolu. Van Aertovi se nakonec i přes kolizi podařilo do denního úniku dostat, na rozdíl od Pavla Bittnera. Český sprinter chtěl v uniklé skupině pomáhat lídru DSM Maxi Poolovi, ostré tempo v kopcovité krajině na něj ale bylo příliš. Naopak bez koho se v posledních dnech žádný únik neobejde, je Marc Soler, který znovu přibral i kolegu z UAE Jaye Vinea. Společně s van Aertem tak jeli v sedmnáctičlenné skupině tři ze čtyř nejlépe postavených závodníků v soutěži o puntíkatý dres. A od pelotonu rychle dostali velkorysý odstup deseti minut.

La Vuelta @lavuelta

⚔️ 𝙒𝙊𝙐𝙏 𝙑𝙎 𝙑𝙄𝙉𝙀

The first battle for the 💙⛰️ between Vine and Van Aert goes to the Belgian...

¡Primer puerto... y primera batalla entre Vine y van Aert por la 💙⛰️ que va para el belga!

#LaVuelta24 | @loterias_es https://t.co/dWs0IhLv7X

3. září 2024 v 14:54, příspěvek archivován: 3. září 2024 v 18:24

oblíbit retweet odpovědět

Zelená vpřed. Na vrcholu prémie první kategorie Mirador del Fito si van Aert hravě poradil s o deset kilo lehčími konkurenty a zapsal dalších deset bodů do vrchařské soutěže. Ve sjezdu pak využil svou obratnost a před dalšími kopci si vytvořil minutový náskok, který se jeho konkurentům těžko mazal.

Další body pro puntíky. Až po třiceti kilometrech, teprve když Belgičan sám viditelně zvolnil, snědl svačinu a dostatečně se napil, ho dokázali zbylí uprchlíci dostihnout. Do průsmyku Collada Llomena tak únik vystoupal společně a van Aert znovu velmi snadno přidal další vítězství na vrchařské prémii první kategorie.

Ofenziva začíná. Mezitím rozjel v pelotonu ostré tempo Movistar, ze kterého 57 kilometrů před cílem nastoupil lídr španělské stáje Enric Mas. Na jeho akci reagoval protiútokem Mikel Landa, ani jezdec Quick-Stepu se ale nedokázal svým konkurentům dostatečně vzdálit. Jediným výsledkem ofenzivy na svazích Collada Llomena tak byla ztráta většiny domestiků.

Šok a smutek. Sjezd z druhé prémie dne byl velmi technický a některá místa na silnici byla mokrá, na jednom takovém v zatáčce zaplavalo kolo Felixi Engelhardtovi, který se řítil k zemi. Za ním jel van Aert a aby se Němci vyhnul, zvolil jinou stopu. Kvůli tomu ale v plné rychlosti narazil do kamenitého svahu nad silnicí. Z ruky i kolene crčela Belgičanovi krev, přesto se ještě pár set metrů pokusil jet. Brzy ale bylo jasné, že zranění je příliš vážné, než aby mohl pokračovat. Vuelta tak v jednu chvíli ztratila držitele zeleného i puntíkatého dresu.

Lukáš Ronald Lukács @lucasaganronald

One of the saddest images of pro cycling this year 😢 #LaVuelta24

📷: Getty https://t.co/cisDS7BhVb

3. září 2024 v 18:43, příspěvek archivován: 4. září 2024 v 10:23

oblíbit retweet odpovědět

Začátek legendy. Závod ale musel pokračovat dál, a viditelně trpícího van Aerta opřeného o auto tak letmo minula skupina favoritů, ke které se postupně dokázali dotáhnout odpadlí pomocníci. K patě stoupání na Lagos de Covadonga dorazil dvanáctičlenný únik s výhodou šesti minut na znovu vcelku početný peloton.

Přehlídka grimas. Krátce po nájezdu do závěrečného stoupání se únik rozpadl na nastupující jednotlivce, ze kterých nakonec zbyli tři nejsilnější: Soler, Poole a Filippo Zana (Jayco AlUla). Jednadvacetiletý Poole už byl jednou druhý a jednou třetí, tentokrát se sebevědomě vydal za vítězstvím. Ostrým tempem likvidoval Zannu, Soler se ho držel, ale obličejem zkřiveným bolestí odmítal Britovi střídat. Když pak Španěl nastoupil, Poolovi se na tváři objevil učebnicově nechápavý výraz.

Triumf v mlze. Jak se Soler řítil za vítězstvím, hustý déšť ho nelimitoval a neprostupná mlha mu nevadila, protože před sebou neměl nic než volnou cestu do cíle. Za to za ním se favorité roztáhli po silnici jako korálky a vyznat se, kdo jede kde, bylo v bílém oparu často obtížné. Nebylo ale těžké poznat, kdo z favoritů má největší sebevědomí – Španěl Mas, který celý seriál útoků spustil. Nakonec ale z jeho snahy nejvíc vytěžil Roglič, který se přiblížil červenému dresu na pouhých pět sekund.