Vacek útočil na triumf v časovce, nakonec je šestý. Roglič znovu králem Vuelty

Vacek první částí 24 kilometrů dlouhé trasy proletěl, dosavadní nejrychlejší čas smázl o sedm sekund a na obou mezičasech průběžně vedl.

Jenže se projevila dvojnásobná délka trati oproti úvodní časovce v Lisabonu a v závěru už dvaadvacetiletý český šampion nejel tak svižně, jak by potřeboval. Cíl v historickém centru Madridu proťal se ztrátou devíti sekund na v té chvíli vedoucího Filippa Baronciniho a obsadil průběžné třetí místo.

Ovšem jen na chvilku, vzápětí se totiž objevil na trati Küng. Švýcarský šampion ukazoval od prvních metrů naprostou dominanci, na Vacka jen za prvních pět kilometrů najel přes čtvrt minuty. Do cíle pak dorazil s obrovským náskokem 43 sekund na Baronciniho a byl blízko premiérovému etapovému triumfu na Vueltě.

Ze zbývajících 38 závodníků na trati se mu dokázal přiblížit už pouze Roglič, který ztrácel na prvním mezičasu 13 sekund, v cíli byl ale půl minuty pomalejší.

Vackovi nakonec patří šesté místo se ztrátou 52 sekund na Künga.

„Bojoval jsem o to opravdu dlouho. Věděl jsem, že abych na této trati uspěl, musím jet od začátku naplno. Jsem zkrátka hrozně šťastný, že jsem konečně vyhrál,“ usmíval se od ucha k uchu Küng.

Stefan Küng přebírá trofej pro vítěze 21. etapy Vuelty.

Snový debut obou Čechů

Ze 176 jezdců na startu v Lisabonu dorazilo do španělské metropole 135 přeživších. Mezi nimi i dva čeští mladíci, kteří prožili svou debutovou Grand Tour kariéry. A Vacek ani Pavel Bittner se rozhodně neztratili.

Sprinter týmu DSM posbíral v hromadných dojezdech šesté, páté i druhé místo a pátou etapu do Sevilly dokázal Bittner ovládnout. V neděli dokončil časovku na 112. místě a celkově na svém prvním třítýdenním závodě skončil stopatnáctý.

Pavel Bittner z DSM se raduje z vítězství v páté etapě Vuelty.

Vacek zaujal hned při úvodní časovce do Lisabonu, kterou prohrál o pouhé dvě sekundy. Jen těsně mu tak utekl červený dres pro lídra závodu, až do čtvrté etapy ale držel ten bílý pro nejlepšího mladého jezdce.

Během uplynulých třech týdnů získal ještě jedno druhé místo, čtvrté v hromadném dojezdu a sedmé po účasti v celodenním úniku. Po závěrečné časovce si polepšil na 61. příčku v celkové klasifikaci.

Oba Češi skončili mezi nejlepší desítkou v soutěži o zelený dres. Bittner byl v jednu chvíli i na druhém místě, nakonec mu patří šesté místo, Vacek se díky úspěchu v časovce posunul před svého krajana na páté.

Roglič na schůzce s historií

Životním posláním Primože Rogliče je nejspíš vyhrávat španělskou Vueltu. Alespoň tento ročník to zase naznačil. Zatímco na Tour de France pronásleduje Slovince smůla a zatím téměř každý ročník pro něj skončil zklamáním, silnice na Pyrenejském poloostrově jsou mu zaslíbené.

Letos ovládl tři etapy a v pravý čas vysvlékl z červeného dresu Bena O’Connora, aby mohl v Madridu slavit čtvrté celkové vítězství v závodě. V historických záznamech se tak vyrovnal Španělu Robertu Herasovi, který kraloval Vueltě na začátku nového tisíciletí.

A co se jednou v počtu vítězství úplně osamostatnit? Této otázce se Roglič jen zasmál. „Vždycky chcete víc. Teď se ale snažím užít, co se mi podařilo.“

Primož Roglič se stává vítězem 79. ročníku cyklistické Vuelty:

La Vuelta @lavuelta

❤️ ROGLIC WINS LA VUELTA 24!

❤️ ¡ROGLIC GANA LA VUELTA 24!

#LaVuelta24 https://t.co/c5DGwwn90n

8. září 2024 v 19:41, příspěvek archivován: 8. září 2024 v 20:01

oblíbit retweet odpovědět

Poprvé objel Roglič Vueltu v dresu Red Bull-Bora, nový tým mu alespoň papírově nedodal tak kvalitní pomocníky, na jaké byl zvyklý ve Vismě, přesto dokázali Aleksandr Vlasov, Daniel Felipe Martínez a Florian Lipowitz ustát tlak v nejkritičtějších situacích závodu a kontrolovat pozici svého lídra.

Na úplný závěr Vuelty ještě potkala Rogličův tým smůla v podobě zažívacích problémů, které ve dvacáté etapě vyřadily téměř půlku sestavy. Slovinec se ale dokázal potížím vyhnout a triumfoval s náskokem 2 minut a 36 sekund na druhého Bena O’Connora.

Primož Roglič s trofejí pro vítěze Vuelty, vedle něj stojí celkově druhý Ben O'Connor a třetí Enric Mas.

Australan má za sebou životní Grand Tour. Jezdec týmu Decathlon-Ag2r už získal etapový triumf na Giru, Tour i Vueltě, zatím ale nikdy nedokázal finišovat na pódiu. Po heroickém úniku a vítězství v šesté etapě se oblékl do červeného dresu, který následně urputně hájil až do pátečního dojezdu na Alto de Moncalvillo. Se stejnou vášní pak ubránil druhé místo před Enricem Masem z Movistaru.

Tři etapové triumfy zapsal Kaden Groves, Australan z týmu Alpecin zároveň obhájil zelený dres. Ten ale dlouho vezl další trojnásobný etapový vítěz Wout van Aert, který k němu na závěr druhého týdne přidal i ten pro nejlepšího vrchaře. Belgičan musel ale po nešťastném pádu Vueltu v 16. etapě opustit, což jen potvrdilo smolný rok, který Visma letos prožívá.

Lékař závodu ošetřuje potlučeného Wouta van Aerta, Belgičan přesto musel Vueltu v 16. etapě opustit.

Puntíkatý dres získal poprvé v kariéře Jay Vine, australského zástupce v týmu UAE do poslední horské etapy ohrožoval jeho stájový kolega Marc Soler. Španěl se ale nakonec musí spokojit s cenou pro největšího bojovníka závodu, kterou získal díky sedmi dnům v úniku, vůbec největšímu počtu kilometrů strávených před pelotonem a také triumfu na Lagos de Covadonga.

O bílý dres pro největšího mladíka se od prvních horských etap vedla vyrovnaná bitva.

Tři týdny se přetahovali Carlos Rodríguez (Ineos), Mattias Skjelmose a Lipowitz. První jmenovaný už byl pátý na Tour, a byl tak jasným favoritem, závěr Vuelty se mu ale vůbec nepodařil, souboj se tedy omezil na Dána s Němcem. Vackův týmový parťáka Skjelmose nemusel plnit týmové pokyny jako Lipowitz pracující pro Rogliče, zbylo mu tudíž více sil a bílý dres získal pro sebe.

Jedním z nejúspěšnějších týmů letošního ročníku byl ten úplně nejmenší. Španělský druhodivizní Kern nasbíral od svého založení v roce 2020 pouhých osm vítězství, během uplynulých tří týdnů ale přidal hned tři.

Dvě z toho zásluhou Pabla Castrilla, který dominoval v horských dojezdech na Manzanedě a Cuitu Negru, jedno přidal po perfektní týmové spolupráci Urko Berrade, a uzavřel pohádkový příběh své stáje na Vueltě.