S nálepkou sportovní hvězdy budoucnosti se nežije snadno, zvlášť, když se mezi tuzemskými basketbalisty s podobným označením hodně šetří. Krejčí je však přirovnáván hned k nejlepšímu českému hráči současnosti Tomáši Satoranskému. Mají spoustu věcí podobných, alespoň tedy z úvodu kariér obou dlouhánů. Krejčí stejně jako Satoranský narostl ke dvěma metrům, přesto nejčastěji působí na pozici rozehrávače. Oba se vydali v brzkém věku španělskou cestou a oběma to, zdá se, prospělo.
„Je pro mě velká čest být porovnáván s hráčem, který je navíc mým vzorem. Na druhou stranu nechci být druhý Satoranský, chci být Krejčí, i když to zní jako klišé,“ konstatuje hráč Zaragozy. „Jsme oba vysocí a hrajeme na rozehrávce, ale tam porovnání končí. Tomáš je zatím úplně někde jinde a můžu doufat, že se mu jednou vyrovnám a pokusím se ho překonat,“ přeje si Krejčí při zmínce o aktuálně jediném Čechovi v NBA, který se v této sezoně výrazněji prosadil do sestavy Washingtonu.
Brzká premiéra v „áčku“
V jedné věci už Satoranského dokonce překonal, když si loni v březnu zahrál španělskou nejvyšší soutěž o rok a čtvrt dříve než jeho vzor. Nastoupit v šestnácti letech v přední evropské lize se nepoštěstí jen tak někomu a Krejčí na to může být hrdý. „Skvělé bylo, že jsem naskočil hned v prvním zápase, ke kterému jsem byl nominován. Spousta mladých hráčů dlouho vysedává na lavičce a mně se to povedlo hned napoprvé. Bylo to sice kvůli zranění spoluhráčů, což nikomu nepřeji, ale tuhle zkušenost už mi nikdo neodpáře a mohu na ní stavět,“ vzpomíná Krejčí na svůj velký debut.
Jinak rodák ze Strakonic, jenž před odchodem do Španělska působil v Písku, sbírá herní zkušenosti v mládežnickém týmu Zaragozy a také v „béčku“ mužů, které hraje čtvrtou nejvyšší soutěž.
„I čtvrtá liga má velkou prestiž. Působí tam spousta zkušených bývalých reprezentantů a pak hodně nás mladých, od nichž se toho dost očekává. Hra je tam hodně tvrdá, ale člověka to zocelí. Letos jsem získal zase větší roli, hraji kolem třiceti minut na zápas a jsem jedním z tahounů,“ vypráví o své zkušenosti z týmu Simply Olivar Zaragoza.
Český basketbalista Vít Krejčí najíždí do koše při utkání na prestižním kempu Basketball Without Borders v Los Angeles
Výkony ve Španělsku a také na mládežnických evropských šampionátech, na něž pravidelně jezdí, upoutal pozornost hledačů talentů ze zámořské NBA. Ta pořádá ve spolupráci se světovou basketbalovou federací FIBA kempy basketbalových nadějí z celého světa a Krejčí je teď jejich pravidelným účastníkem. „Před dvěma lety jsem byl na Jordan Brand Campu v Záhřebu, loni přišla pozvánka izraelské Naharije na Basketball Without Borders a stejný kemp byl i teď v únoru, jen se konal v Los Angeles,“ vypočítává Krejčí zahraniční zkušenosti.
Mezi hvězdami
Nedávno skončené soustředění mělo speciální náboj, protože bylo propojeno s utkáním hvězd NBA, a mladí basketbalisté tak mohli po trénincích zblízka vidět ty největší hvězdy svého sportu.
„Viděli jsme kompletní program all-star víkendu, který obsahoval v pátek zápas nejlepších mladých hráčů, v sobotu dovednostní soutěže včetně prestižního souboje nejlepších smečařů a v neděli samotné utkání hvězd s těmi úplně nejlepšími od LeBrona Jamese a Kevina Duranta po Stephena Curryho a spoustu dalších,“ nadšeně vypráví Krejčí.
On však byl v Kalifornii hlavně proto, aby ukázal své schopnosti v konkurenci největších basketbalových nadějí z celého světa. Nechyběl francouzský supertalent Sekou Dombouya, srbský dlouhán Marko Pecarski nebo Litevec Martynas Arlauskas.
„Trénovali jsme tři dny a vždy to bylo rozdělené na tři fáze. Ráno bylo měření rychlosti, výbušnosti, výskoku a spousty dalších věcí, jež se hodnotí u hráčů před draftem. To trvalo asi hodinu. Potom nás rozdělili podle postů, na kterých hrajeme, na pivoty, křídla a rozehrávače a trénovali jsme další hodinu už odděleně. Já jsem trénoval první den s křídly, poté dva dny s rozehrávači,“ popisuje program v Los Angels. Nejzajímavější fází byl individuální trénink podle postů, kde byl ke každé skupině přidělen speciální kouč.
„Vždy to byl jeden bývalý hráč NBA a jeden současný. S rozehrávači spolupracovali Goran Dragič a Derek Fisher,“ zmiňuje Krejčí. Dragič působí v Miami a je současně i kapitánem slovinské reprezentace, která loni zvítězila na evropském šampionátu. Fisher už svou profesionální kariéru ukončil jako pětinásobný šampion NBA a už stihl i krátké trenérské angažmá v New York Knicks.
V kanceláři Magica Johnsona
Hvězdní „trenéři“ s hráči probírali zkušenosti přímo z palubovky a zaměřovali se prý i na ty nejmenší detaily, které mohou ve vyrovnaných utkáních rozhodovat.
„Nebylo to oproti předchozím kempům nijak zvlášť fyzicky náročné, ale o to více se nám trenéři věnovali individuálně. Američané jsou celkově extrémně zaměření na detaily, takže jsme probírali úplné maličkosti, jak vyběhnout zpoza clony, jak si srovnat nohy před střelou. Řešili jsme, jak nejlíp najet do koše, jak vyhodit na volného spoluhráče či zakončovat z blízké vzdálenosti. Zkušenosti takových hvězd jsou pak hodně poznat, mají toho spoustu odehráno a vědí, co je správné,“ oceňuje česká naděje své mentory.
Poslední součástí tréninku byl dvouhodinový zápas. Čtyřicet účastníků kempu rozdělili trenéři do čtyř týmů, jež si to rozdaly každý den ve dvou šestnáctiminutových zápasech. „V týmu nás bylo deset, takže jsme vytvořili dvě pětice. Ta první hrála osm minut, druhá sedm a poslední minutu postavil trenér ty nejlepší hráče zápasu. Já jsem se čtyřikrát z šesti dostal do té závěrečné pětky,“ říká Krejčí a dokládá tak, že se v zápasech neztratil.
Český basketbalista Vít Krejčí najíždí do koše při utkání na prestižním kempu Basketball Without Borders v Los Angeles
Mladíky sledovala celé tři dny velká skupina skautů a hráčských agentů z celého světa, kemp je však uzpůsoben tak, aby samotní hráči nebyli v obležení hledačů talentů. Ti sice mají přístup do haly, ovšem s hráči během kempu komunikovat nesmí. „K nám mohl jen Masai Ujiri, který byl jeden z hlavních organizátorů,“ zmiňuje Krejčí nigerijského rodáka a manažera Toronta, jenž je průkopníkem těchto kempů.
Oproti předchozím kempům v Chorvatsku a Izraeli si mladí basketbalisté mohli užít odpoledne bohatý doprovodný program. „Odpoledne po trénincích byl vždy naplánovaný výlet do města. Navštívili jsme Griffithovu observatoř, hollywoodský chodník slávy a další známá místa a navečer jsme se přesunuli na program k utkání hvězd do místní haly Staples Center,“ pokračuje.
A co byl pro mladého Čecha nejlepší zážitek?
„Na podobných kempech jsou nejlepší rozhovory s hvězdnými basketbalisty. Nejvíce času jsem strávil s Fisherem, který je legendární střelec klíčových střel v play off a hodně mě zajímal,“ líčí Krejčí.
Přestože organizátoři hráčům dovolili nahlédnout do zázemí druhého nejúspěšnějšího klubu NBA Los Angeles Lakers, Krejčího tato zkušenost příliš neuchvátilo. Jedna věc ho však opravdu zaujala. „Viděli jsme kancelář generálního manažera Magica Johnsona, kde má vystavené všechny trofeje pro vítěze NBA, kterých Lakers vyhráli šestnáct. To byla paráda. Takovou trofej bych si moc přál vyhrát,“ zasní se.
Se svou třetí účastí na proslulém kempu byl Krejčí spokojen. Také od zkušených expertů sklidil pochvalu.
„Sám cítím, že to bylo dobré. Zkušenostmi se můžu s nejlepšími rovnat celkem v pohodě, herně taky tolik neztrácím. Musím přidat ve fyzické připravenosti. Ostatní byli „bestie“ a hráli hodně tvrdě. Na některé mi chybělo klidně i dvacet kilo,“ směje se Krejčí, jenž má na bezmála dva metry zatím jen kolem osmdesáti kilogramů.
Jak mu zkušenosti z kempu pomůžou, může zjistit už brzy.
