Triatlonistka v Koreji kvůli útokům kouče spáchala sebevraždu. Trenér ji měl bít a zakazovat jídlo |
V sobotu vás čekají první větší závody po zranění. Jak se cítíte a jak si na ně věříte?
Cítím se dobře, ale přeci jen to jsou mé první závody letošní letní sezóny, takže nevím, co očekávat. Když budu mít dobrý pocit z rozběhu, odrazu a celkově z celých skoků, budu ráda. Na těchto základech se následně dají přidávat centimetry.
Stále čelíte nějakým odezvám po zranění, nebo jste kompletně fit a 100% připravena?
Konečně trénuji bez úplné bolesti kolene i kotníku. Je radostné po tak dlouhé době odcházet z tréninků s vědomím, že zdraví drží. Za to bych chtěla poděkovat hlavně mým trenérům a fyzioterapeutům, kteří odvedli kus skvělé práce.
  |
Když jste zmínila trenéry, necelý rok spolupracujete i s Jaroslavem Bábou, velkým jménem české atletiky. Jak vám to funguje?
S Jardou se postupně snažíme o úpravu rozběhu a předěláváme různé drobnosti, které by mi mohly pomoci se přenést přes vyšší výšky. Třeba i nad úroveň osobního rekordu. Řešíme spolu hlavně technické věci. Mým hlavním trenérem však zůstává František Ptáčník, jehož techniky se ideálně doplňují s novými průpravnými cvičeními, které do hry přináší Jarda.
Jak se obecně proměnila vaše příprava?
Změnila se celá má tréninková skupina a začala výrazná spolupráce s fyzioterapeutem Jakubem Kmeťkem. Skoro celý podzim jsem vždy dopoledne standardně absolvovala atletický trénink se skupinou a trenérem Ptáčníkem a každý druhý den odpoledne jsem cvičila s Jakubem. Pochopitelně nechyběla ani nutná regenerace.
A když to vztáhnu na předzávodní období?
V předzávodním období jsme se v technice zaměřili hlavně na rozběh a následně na drobnosti, jako je například postavení špičky na odrazové noze, odklon levého ramena nebo pozice ruky při odrazu.
Jak se vás dotkly změny a omezení. Postihla opatření váš trénink?
V mém případě nebyl COVID-19 žádnou překážkou v plynulosti tréninku. Jediná omezení panovala na zahraničních soustředěních, ale zvládli jsme natrénovat i v Česku. Začátek sezóny se však posunul o jeden až dva měsíce oproti předchozím rokům.
Karanténní opatření tak zrušila i vaše tréninky v Jihoafrické republice.
Je to tak. Do Jihoafrické republiky jsme s tréninkovou skupinou „utekli“ těsně před všemi těmi omezeními, ale bohužel jsme se museli po necelých dvou týdnech vrátit. Týden jsme byli v karanténě v Česku a pak pokračoval trénink v Praze. Členové VSC mohli trénovat v omezeném počtu v přetlakové hale na Strahově, odpoledne následovala regenerace a pak jsem měla volno.
Jak jste své volno trávila?
Po dlouhé době jsem měla více času na výlety do přírody po Česku. Zabývala jsem se ale i věcmi do školy a pak taková ta klasika v podobě sledování seriálů.
Jak vnímáte odložení Tokia? Je to pro vás výhoda, aby jste mohla více natrénovat?
Přesně tak. Jsem asi jeden z mála sportovců, kterému odložení vyhovuje. Rok je velmi dlouhá doba a dá se za tento čas vychytat spousta detailů. Minulý podzim a letošní rok jsme udělali kus práce, která je momentálně vidět na mé trénovanosti. Myslím, že příští rok zvolíme podobný koncept přípravy. Navíc budeme mít několik vrcholných akcí už v halové sezóně, kde můžeme zkusit vyladění formy. Celá práce by měla vrcholit právě za rok v Tokiu.
Když se vrátím k sobotním závodům na Julisce. V čem jsou pro vás speciální a myslíte, že je to ideální příležitost k návratu na scénu?
Pro nás atlety jsou obecně tyto závody speciální v tom, že se jedná o klubové závody, což není v atletice tak časté. Pro mě jsou to ale spíše závody zkušební – vrcholem letošní sezóny bude Mistrovství České republiky, které se bude konat začátkem srpna. Tam by měla vrcholit má sportovní forma.
