Basketbalisté Lakers zahájili finále NBA s Miami jasnou výhrou |
Jednatřicetiletý křídelník se narodil na chudém předměstí texaského Houstonu. Otec rodinu opustil ještě v době, kdy byl Jimmy nemluvně. Že by se ale jednalo o příběh milující matky samoživitelky, se rozhodně říct nedá. „Nelíbí se mi jak vypadáš. Musíš jít,“ slyšel z úst vlastní mámy podle svých slov Butler, když mu bylo třináct. Tehdy už věděl, že jeho vášní bude basketbal, ačkoliv tehdy ještě měřil jen 16O centimetrů.
Následovalo asi nejtěžší období jeho života. Dočasným útočištěm se mu staly domovy rodin jeho kamarádů, u kterých vždy strávil nějaký čas, než musel k dalším dveřím. Před posledním rokem střední školy se ale potkal s Jordanem Lesliem, s nímž si vytvořil pevné přátelství. Pevné natolik, že se ho Lesliovi rodiče rozhodli adoptovat. „Přijali mě do své rodiny a nebylo to kvůli basketbalu. Jsou to prostě milující lidé,“ popisuje Butler tehdejší zlom ve svém životě.
  |
Nemohlo to přitom být lehké rozhodnutí. Lesliovi už tehdy měli doma sedm dalších dětí. Znamenalo to proto přísná pravidla – Butler musel excelovat ve škole a jít příkladem mladším sourozencům.
Od té chvíle začal na světlo světa prosvítat Butlerův neuvěřitelný „motor“ a hlad po úspěchu. Přesto ještě v předposlední roce střední školy měl průměr jen 10 bodů na zápas a žádná ze zavedených univerzit o něj nejevila zájem. V posledním roce se ale výrazně zlepšil a za rok přišel zázrak. Kouč Buzz Williams z univerzity Marquette se přijel podívat na jiného hráče, odjížděl ale s obdivem k Butlerově pracovní morálce a nakonec ho na svou univerzitu vzal. „Byl jsem na něj tvrdý. Občas až příliš. Jenže on to nejen zvládl, on z toho začal těžit,“ vzpomínal později Williams.
Jak už se ukázalo dříve, tvrďák Butler měl prostě jen další překážku k překonání. A využil ji na maximum a rychle se stal nejlepším hráčem týmu.
Jenže před draftem NBA už mu bylo 22 let a s jeho kariérou to nevypadalo dobře. Měl ale štěstí, jako poslední výběr prvního kola si ho zvolilo Chicago Bulls.
Ocitl se však pod trenérem Tomem Thibodouem, který byl proslulý tím, že nováčky téměř nepustil na hřiště. Výsledkem byl Butlerův průměr 2,5 bodu na zápas. Jenže už čtvrtý rok v Chicagu se v tomto průměru dostal přes dvacítku a vydobyl si pověst jednoho z nejlepších obránců ligy.
Poté, co prošel ročními angažmá ve Philadelphii a Minnesotě, se o něm začalo hovořit jako o problémovém hráči v kabině. Na všechny má totiž nároky jako na sebe a chce pořád vyhrávat. Teď, v první sezoně v Miami, dostává tu nejlepší šanci ukázat, že to myslí doopravdy; ve finále proti Lakers. Ostatně v prvním duelu (porážka 98:116) byl s 23 body nejlepším střelcem týmu.
