Smutná zpráva pro český basketbal. Zemřel mistr Evropy z roku 1946 Ivo Mrázek |
„Nikdy mě nezajímaly osobní statistiky nebo úspěchy. Vůbec nevím, kolik jsem dal za kariéru košů, ale vítězit jsem chtěl. Když jsme prohráli, osobní ocenění mě netěšilo. Prohru jsem prožíval hrozně dlouho.“ Když ho v roce 1951 zvolili nejlepším hráčem mistrovství Evropy, moc ho to nepotěšilo. V hlavě si přehrával, proč tým ztratil finálový zápas.
Byl první Brňák, který se prosadil do národního týmu. Stal se jeho klíčovým hráčem, hvězdou evropských parametrů a později úspěšným trenérem. Ivan Mrázek byl nadějným plavcem, když ho téměř v devatenácti zlákali basketbalisté.
Bylo to za války, v roce 1944, kdy basket zažíval velký rozmach. Po několika dnech přípravy už hrál zápas. „Vím, že jsme tehdy prohráli 20:60. Ale v kariéře jsem hrál spíše v týmech, které vyhrávaly...“ A to nejslavnější vítězství pro celý československý basketbal pomohl vybojovat hned po válce v Ženevě. Přitom do Švýcarska Čechoslováci nejeli jako favorité, mnoho mužstev totiž mohlo na rozdíl od nich během války hrát i mezinárodní zápasy. Přesto se to povedlo.
Ve finále se utkali s hlavními favority, Italy. „Vyhráli jsme o koš. Několik vteřin před koncem jsem doskočil míč a dal dva body,“ vzpomíná Ivan Mrázek na největší úspěch. Bylo krátce po válce, Čechoslováci tenkrát s sebou měli prsť z popraviště z Pankráce. Krabičku, která byla zabalená v národní vlajce, opatroval právě benjamínek reprezentace, Ivan Mrázek. Před každým zápasem na ni hráči přísahali. Ivan Mrázek v roce 2012 tvrdil, že krabička se ztratila.
  |
Krabičku ale měl celý život Josef Ezr. Autorům ji ukázala jeho manželka Hana Ezrová Kopáčková v roce 2014. Relikvie je nepoškozená, stále převázaná původní stužkou v národních barvách. [Šupich 1991b; Fleischlinger 1948; Palubní deník, ČBF – Síň slávy] V roce 1947 vybojoval s reprezentací stříbro na domácím evropském šampionátu v Praze.
Podobně se Československu vedlo ještě v letech 1951 a 1955, kde brněnský basketbalista dotáhl družstvo vždy až těsně pod vrchol. Nejblíže byl zopakování historického úspěchu v Paříži v roce 1951, kam přijela reprezentace až o několik dní později. Na šampionát téměř neodcestovala. Svaz předložil kádrovému oddělení listinu s 22 hráči, z nich ale pouze dva prošli. Tým zachránilo, že na turnaj jeli Sověti a předseda vlády Zápotocký řekl, že naši mohou jet, když v týmu budou alespoň dva dělníci.
Ve finále dělilo výběr od vítězství jen pár vteřin. „Zápas jsme si zkazili vlastní blbostí, hrubou chybou. Osm sekund před koncem jsme měli míč, ale místo abychom ho podrželi, vystřelili jsme. Míč se odrazil do rohu, kde jsme v souboji s ruským hráčem faulovali. Soupeř proměnil trestný hod. Hořká porážka.“ Drama pokračovalo i po zápase. Rozhodčí se nemohli shodnout, zda střílející sovětský basketbalista přešlápl, nebo ne. Nakonec koš uznali, protože funkcionáři nechtěli protestovat proti SSSR a vynutit si prodloužení.
Takže z toho bylo jen stříbro. A Ivan Mrázek byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Třikrát byl Ivan Mrázek i na olympiádě. Největšího úspěchu dosáhl jako trenér v Římě v roce 1960. Skončili jsme pátí. Trénování se Mrázek věnoval již od roku 1957, ve Zbrojovce byl hrajícím koučem. Jako trenér sbíral úspěchy především se Zbrojovkou, která s ním získala šest republikových titulů (jako hráč jich získal osm). Kromě toho ji přivedl dvakrát až do finále Poháru mistrů. S trénováním definitivně skončil až v roce 1990. Jiří Zídek st., který byl vyhlášen basketbalistou století, řekl: „Myslím, že by si to Ivan Mrázek zasloužil také.“
