Může vám to znít dosti zvláštně: Hubáček jde výměnou za Pavla Selingra z týmu s nejvyššími cíli – do Brna, kde bojují o to, aby se vyhnuli baráži. Přesto tvrdí: "Těším se."
To už jsem z vás vycítil.
Já se nikdy netajil tím, že jsem Brňák. Na druhou stranu ve Vítkovicích jsem působil dlouho a právě tam mi dali v osmnácti šanci na vrcholový hokej. Loučení bylo těžké.
Jak tedy probíhalo?
Na rozlučku není čas. Ale když jsme v neděli dohráli zápas ve Zlíně, měl jsem v kabině předstoupit před nic netušící kluky a všechno jim oznámit. V tu chvíli jsem to nedokázal...
VÁŠEŇ PRO KOMETUSplnil si dávný sen. Hokejový útočník Petr Hubáček se vrátil domů. Člen širšího kádru reprezentace opustil extraligové Vítkovice a upsal se Kometě Brno. Tedy klubu, v kterém hokejově vyrostl a který mu přirostl k srdci natolik, že obětuje boj o medaile a místo toho se bude snažit pomoci Brnu k udržení v elitní soutěži. Hubáčkova věrnost překvapovala i bývalé vítkovické spoluhráče, brněnský patriot ve dnech, kdy měl volno, chodil občas pozorovat tréninky Komety... Hubáček se pro přestup rozhodl i přesto, že si dobře uvědomuje, že se mu s největší pravděpodobností sníží šance na účast na mistrovství světa. Hokejisté, kteří nehrají play off, se totiž v národním týmu objeví jen výjimečně. Pro fanoušky má Hubáčkův příběh jasný závěr. Klubismus v českém hokeji ještě nezemřel. Naštěstí. |
Když jste doteď hrával za Vítkovice – jaké to bylo nastupovat proti Kometě?
Nic obtížného, spíš zvláštní zápas. Ale vždy hodně motivující.
Jaké to bude v opačné pozici?
Úplně stejné. Nezapomenu, když jsem se za Vítkovice vrátil do Ronda. A koncem ledna v něm přivítám právě Vítkovice, vím o tom.
Povězte, vás s Brnem asi musí spojovat silné pouto, že?
Táta za Kometu hrával, po zápase mě bral do šatny. S bráchou jsme sbírali kartičky a já jednou dostal fotku s věnováním od Pavla Zubíčka. Měl jsem ji dlouho vyvěšenou. A vidíte, teď budeme hrát spolu.
Až tak jste to prožíval?
Víte, já tam chodil na hokej od pěti let, do osmnácti jsem skoro nevynechal žádný zápas Brna. Moc dobře vím, co to je mít svůj oblíbený klub ajak to lidé na tribuně prožívají. Jsem na stejné úrovni s tím rozdílem, že na tom ledě hraju i já.
Navíc v době, kdy se konečně výsledkově zvedla. Pěkně jste si to ale načasoval...
Takhle to ale neberu. Já se chci jen začlenit do týmu, který se rozjel. A je mi úplně jedno, v jaké roli.
Bude to i v roli střelce? Kouč Vítkovic Alois Hadamczik řekl, že právě koncovka je vaší slabinou.
To je pravda. Nikdy nebudu Bednář, Balaštík nebo Sýkora. Snad se ode mě nečekají jen góly. Já mám svoji hru založenou trochu jinak.
