Jak moc vás potěšilo, že se vám podařilo zakončit z takové vzdálenosti?
Zase bych to nějak nepřeceňoval. Nad Olomoucí bychom stejně vyhráli, akorát jenom 1:0. Jenom jsem přidal takové vylepšení pro diváky. Možná si ten gól ještě budu pouštět.
Kdy jste se rozhodl zvolit netradiční řešení?
Po souboji se balon odrazil dva metry přede mě. Neviděl jsem žádného spoluhráče, jen vyběhnutého Lovásika. Zkusil jsem mu to tam dát – a vyšlo to.
Slavit jste běžel k tribuně. Koho jste tam hledal?
Už před zápasem jsem věděl, že tam sedí manželka. Řekl jsem si, že jestli vstřelím gól, tak se s ní podělím o radost.
Co jste si spolu pověděli?
Řekl jsem si o pusu. A dala mi ji.
Nebyli jste nervózní z narůstajícího množství neproměněných šancí?
Nemluvil bych o nervozitě. Chyběly nám centimetry. Nakonec to Karol vymyslel a vedli jsme. To ještě posílilo naše sebevědomí.
Věřil jste, že v dusném počasí vydržíte fyzicky celý zápas?
Docela jsem byl překvapený. Proti Liberci jsem poslední čtvrt hodinu šlapal vodu, ale asi mi pomohlo, že jsem vynechal pohárové semifinále ve Zlíně.
Sledovali jste průběžný výsledek v Liberci?
Slyšeli jsme ho od hlasatele, ale obavy jsme si nepřipouštěli. Od první minuty jsme chtěli vyhrát a bylo to vidět. Kdybychom tu nevyhráli, nebylo by to spravedlivé.
Tento týden vás kromě přípravy na ligový finiš čeká ještě finále Poháru ČMFS. Kterou z těch trofejí byste bral radši?
To je jednoduché. Obě.
