Podmanila si svět, zatím ten juniorský. Sedmnáctiletá Eva Samková, juniorská mistryně světa ve snowboardcrossu, je vycházející hvězdičkou, což potvrdila pátým místem ze světového šampionátu v kategorii dospělých. Málokdo však ví, že rodačka z Vrchlabí umí pobavit okolí také hrou na saxofon.
"V první třídě jsem začala chodit na klavír, ale to mě nebavilo. Mnohem víc se mi líbila Líza Simpsonová, která v televizním seriálu hraje na saxofon. Ale začít jsem s ním mohla až ve dvanácti, dřív bych to neudýchala," líčí Samková, která vyhrávala při koncertech v lidušce nebo při domácích závodech. "Ale teď jezdím po světě a saxofon si neberu, je velký," krčí rameny.
Publikum oslovuje i bývalý boxer Rostislav Osička, byť se nyní jedná o komorní prostředí výstavních síní. Před lety se vrátil k dětské lásce, malování, a ve čtvrtek večer měl v pražské Truhlářské ulici vernisáž své již osmé výstavy, kolik jich nastřádal od roku 2003. "Rosťa je mimořádně výtvarně vnímavý, jeho tvorba má napětí a dynamiku. To nejde hladce. Jeho ta práce pohltila, sžírá jej, dává do ní srdce. V životě neměl nic zadarmo a z jeho tvorby to prýští," hodnotí díla bývalého reprezentanta akademický malíř Tomáš Měšťánek.
Téměř šokoval kapitán fotbalové reprezentace Tomáš Rosický coby kytarista, když jej přizvala k hostování jeho oblíbená kapela Tři sestry. Doprovázel ji při loňském vyhlašování ankety Fotbalista roku a v létě s ní absolvoval dva koncerty. "Snad jsem se trochu zlepšil," culil se záložník Arsenalu, když pak odlétal za další přípravou. Zřejmě ano, neboť hostuje i na čerstvém albu kapely s názvem "...z garáže". A to v roli kytaristy ve skladbě Modlitba pro partu, přejmenované na Modlitba pro Rosu.
Stranou v tomto směru nestojí ani Jaromír Jágr, který projevoval umělecké nadání odmalička. "Kdyby nenašel pod stromečkem čtvrtky a pastelky, později barvy a štětce, nebyly by to Vánoce," říká Anna Jágrová, maminka šampiona, podle níž se hokejista začal vracet k malování v Pittsburghu, kde kreslil fixou karikatury a portréty.
Sportovci s uměleckými sklony se v Česku vyskytovali od nepaměti. Vlasta Burian byl dříve známější jako brankář fotbalové Sparty než jako komik, proslulé jsou kresby, jimiž bavil okolí Emil Zátopek. "Když jsem v 60. letech skákal trojskok za Slavii, měli jsme tam mílaře Kupku, který byl výborný saxofonista a živil se hraním v kapele po nočních barech. Na tréninky pak chodil s kruhy pod očima," dává k dobrému Richard Tesařík, jenž spolu s již zesnulým bratrem Vladimírem, dříve výškařem, později uspěl s kapelou Yo Yo Band.
Ale proč chodit do minulosti. Při koncertech v hospodě Na Slamníku u Stromovky excelovala ještě před rokem kapela SPM. Složení? Výškař (a malíř) Svatopluk Ton (bicí), vícebojař Josef Karas (zpěv), tyčkaři Michal Balner (akustická kytara) a Filip Lubenský (elektrická kytara) a překážkář Stanislav Sajdok (basová kytara). "Jenže Karas, Ton a já jsme ukončili kariéru a bohužel jsme se rozpadli. Ale cvičili jsme i dvakrát týdně, mělo to grády," lituje Sajdok.
Budoucnost nejistá Jak dál? Kdy zvítězí kumšt? "Asi nezvítězí, ale na Světové poháry po Evropě začnu saxofon vozit. Australan Alex Pullin, světová jednička ve snowboardcrossu, vozí kytaru a je to show. Můžu přispět k zábavě," soudí Samková. "Pořád jsem lepší fotbalista než kytarista," usmívá se Rosický. "Možná malování začne Jardu znovu bavit, až se usadí," přemítá paní Jágrová.
